pondělí 29. července 2013

The Interview with Katsu Manabe and Kishimoto (Momotaro & Japan Blue)

Momotaro jeans at its best

the Czech version of this interview can be found HERE

More information about Momotaro HERE
More information about Japan Blue HERE
Latest news about Momotaro HERE
 and Japan Blue HERE

Kishi & Katsu. At that time Concept Qubus x Denim Heads was not opened yet

Son of the founder of the world famous companies and voice of denim revolution has been found city of Prague as his favorite place. He was here several times and always managed to enrich Denim Heads of interesting insights. During his last visit we had that pleasure to welcome him in our Fashion Monday serie.Due to the fact that our Concept will soon celebrate second year of existence give us a good reason for releasing of first part the interview, which originated in the picturesque surroundings of Letná area. The Denim Heads team on one side of the table discussed over the beers with the Japanese crew, Katsu Manabe and Kishi. The interview was made circa 2 years ago but we founf it maybe even more interesting now. The interview is quite long, contains a lot of interesting informations and we will be more than happy if we could get any feedback from you. Thanks!

DH: Could you tell me please something about your past and about your relation to denim? What was your reason to work in denim industry?

Katsu: Well, the past... When I was a kid, high school student first time I bought worn Levi's 501XX, it is beginning of my denim history like for many others. That time in Japan many shops were making Levi's replicas and people were getting crazy about making their own original fading in different places and enjoying wearing their jeans for whole days.

DH: How long ago it happen?

Katsu: Eighteen years ago.

DH: Eighteen years ago? Ok. It's a long time...

KM: Yeah, it's a long time. And then at the same time we also had some nice Red Wing boots came into market and people drove themselves crazy again to buy. It's always nice to wear Red Wing boots with jeans together. I love it also. So that time I didn't know my apparel style and about father job. I just didn't get that the fabric he made has something to do with apparel or fashion.

Cotton & denim

DH: But in a year of 1993 he did'nt make an denim, did he?

Katsu: Actually he made some denim, but he didn't tell me. I've found when I went first time to visit his office then I've found there exactly the same fabric what I bought. And I was surprised how expensive that denim fabric was. Most of my friends also start buying denim jeans at that time. Then it's started to be kind a trend.

DH: Is it still trend to have an nice quality denim in Japan? Or it's just slowing down?

Katsu: Actually it wasn't before. There was not so much of really premium thing they questioned before, normally were people buying in price of 100 euro like for example Levi's, Edwin or Big John (*japanese popular denim brand). But what I bought was something really different. This raw denim fashion became a new style and also the price had increased to expensive level of 200/300 euro. After I had realized that my father made that jeans which were that expensive, really crazy expensive for other people – most of the kids, my friends and others company's people said – you could not make it, you could not bring them to the market and nobody will want that jeans. Really too expensive. But my father wanted to try something different: high quality denim with real japanese touch. Denim with no compromise. My father did not look on the price primarily...
After we made that plan the situation turned out good in during of one year. We had really good sells to some brands. They were happy and they were coming back. They've really enjoyed our denim. Nobody knows how it came, but as my father made the best denim possible at the moment the customers started to follow and shared experience with others.


DH: Of what does your father forward to be interested in such an american symbol like denim? Do you know that?

Katsu: I think the japanese denim has started in 1960. In the beginning, people were buying american second hand denim and then they were selling it at the market. After Second world war, there was a time of big changes of traditional life for common people and the import of western culture began in Japan and we really fell in love with American culture. In name of few it was authority of actors like James Dean, Marlon Brando, so the famous movie stars had to show how to wear denim. It was first time when denim became popular in Japan. Just a bit later people in my country Started to think about making their own denim.

Shuttle looms room

DH: Was it finished by Toyoda loom machines or american original selvedge hardware?

Katsu: First they've bought and used US vintage shuttle looms.

DH: Like from Cone Mills?

KM: Yeah, we took some from Cone Mills and from other suppliers. Toyoda or Suzuki followed line, these companies started to produce those machines. I mean first they started to produce shuttle looms and not until then they transform themselves into car companies. Maybe they shaped nice car models inspired by this idea. (laughing). In the mid of '60 the first japanese brand was coming it's been named Big John.

DH: We know that brand. They're still alive.

Katsu: Yeah still, they're living legend.

DH: Nowadays, do they produce a material on their own or they buy yours? They don't make, are they?

Katsu: They just produce jeans. They buy a fabric from the others and then they produce the jeans, but they're made up so you can see them sold themselves nowadays (actually, they sell started for last two years, we think - DH note). Not really suprisingly – Big John were first so it's needed to take them as the pioneers with their own market. It's the the way of many of japanese denim factories. Today seems normal following that way, also Edwin made up.

Přidat popisek

DH: Has it started in Tokyo? Or better asked – was that boom spread all over the area including Okayama?

Katsu: It's all started in Okayama. Not so many factories were running close or around Tokyo. There are more the shops to sell, real industrial areas are dislocated at north and west area of Japan. Okayama is the best in western area, there are so many factories there. Before we started with denim we were producers of uniforms, most of school uniforms are coming from Okayama.

DH: Kishi, would be so kind and tell me what was your reason to step into denim industry. What was your background? Did you study textile production technologies?

Kishi: No, I did not. I met my boss at college when I was 23. Katsu's father had founded a company, so I did enjoy being with him since that moment. My passion for jeans started at high school like for everyone else. It was my step into the world of fashion.

DH: So you have started work in company of Katsu's father and you still work there for so many years?

Kishi: I have never changed a company.

DH: First and final work then. That's nice, but it's quite common in Japan, isn't it?

Katsu: Let's say it's difficult to stay for 13 years, it is really long time. Of course, there are so many reasons. First thing is company, second reason is getting money and third reason? Actually, I do not need any. Our job is hard, very hard. We are working from 9 o'clock until midnight, normally. Sometimes we work until 2 or 3 am.

Kishi: My company is very free (laughing). If I want go to sell Momotaro overseas, my boss can accept one or two months for a trip  there. He gives that freedom to go..

Katsu: We make it free, but you take responsibility for yourselfs. Then you earn some money, then it'll work little for you…

DH: …you're free but they want to see the results, ok.

Katsu: You can do whatever you want, but you'll have to bring some money back to the company. If you think deep about this you will like it.

DH: Do you work as a sale manager for japanese market or you design jeans or ..?

Kishi: Two years ago I've started to sell denim fabric for japanese market...

Katsu: Kishi has worked 11 years on producing fabric and he also managed the factory to make all the denim fabric for all the other brands.

DH: Can we say that Kishi supervises all the denim production?

Katsu: He does know about the yarn, the cotton, the fades. He knows how to make it properly.

DH: Are you also responsible about the choosing the best cotton, right color, etc.?

Kishi: Everything what you can imagine about production and design.

DH: It's your job and you do good work, as we can see.

Katsu: People are up to linking all about old 50' Levi's, they're sending little pieces to him. And Kishi analyzes and prepares the production of exactly the same thing.

DH: Really?

Katsu: Yeah, he does his job.

Concealed rivets trying to get thru

DH: How important is for you guys the tradition or heritage when you create your denim? Are there any kinds of limitations or you just feel it kind a inspiration from Levi's stuff for example?

Kishi: We all were inspired by all Levis' vintage, especially those from 50s/60s.

Katsu: First we've tried to make an exact replica of 50' Levi's , because we saw it faded really nice , really nice look. Japanese people liked that very much, thus we liked that too, it was so cool. We wanted to reproduce exactly the same like mid-century models based on that legend. The way how to reproduce vintage denim is not that difficult if you focus just the color or shape. But after you wearing them for one two years the result is different. Then our company have tried think more deeply the way to feel the culture, learn from the books, go to the place or find the cotton exactly the same as original. And then we test and test and test again. Finally we realized that we made one of the finest vintage denim in all the world. But the thing is that you'll see the difference after 2 years and not immediately.

DH: It looks like a situation when Japanese started to complete the cars, doesn't it? They imported some Fords, some cars from Europe, they re-assembly them, have found how it works and then improve them.

Katsu: Sure, when we started we produced the copies. We found a nice textile we wanted to copy. After a while we got the same level of quality and then we got even better level and finally we make our own.

DH: And it's completely different than Chinese do. They're only about to make a copy as exact as possible.

Katsu: Could be, could be, but I don't know. There's a different mentality, completely different culture. It's crazy, Japanese go little closer to deep inside. One thing is that we can't make it in five or ten years, it takes a long time until the real quality shows up. We were established in 1992, but the first japanese denim was made in 60'. So it took 30 years! People keep studying and getting better and better. Now the whole effort is bringing the fruits..

DH: It shows that Japan people are going very deep hand to hand with patience and there is a will to improve everything. Maybe these facts bring Japanese to the top level of making the most esclusive denim?

Katsu: I'm here for selling to show the japanese denim to other countries' people now. But they still don't recognize which denim is mass production and which is made by craftsmans. The aspect of underrating is formed by watching by TV. They don't know yet the fact that japanese stuff is the best, that is top. Let's say it's getting better.

DH: They just don't know, right?

Katsu: In the Japan there's a tough market with so many quality brands trying to make their best. We also make competition ourselves that include dueling each other, that's maybe reason why we are so good, reaching the top levels. If you're not as top as Levi's, nobody will follow you. But, actually, then you don't need to think about competing, you can sell out directly of your hands. (laughing)

DH: That's maybe the reason why the japanese denim is better than american right now. Americans were sleeping for couple last years, right?

Katsu: I had heard that from our president (that is quite interesting that Katsu is talking about his father as about the president - note by DH). We're going up because of the inner competition, but now the world started to realize what is the japanese quality about. Why the Japanese try to make it better? That's because there's another competition is running. The American denim scene is difficult to beat, we can't compete on the quantity levels. They work on the huge machines, with huge volumes, they have to sell massively to so many customers. We work exactly the opposite way, we produce small quantity with the old technology machines, we're focused on real quality. It's hard to change it in this moment. For us there is  more interesting fact: Turkish or Italians produce the denim fabric more by hands in smaller factories, maybe it could help change situation one day.

DH: What a paradox! Now the situation stands like the traditional american producer of jeans LEE buys japanese denim for completing top models under their own brand. Is it your fabric they're buying for?

Katsu: Yeah, it's very interesting, but they buy from some others. Our fabric is too expensive, I've tried to sell them but unfortunately with no result.

DH: What are the three most important elements of the japanese denim products?

Katsu: When I have to describe the first it's most exclusive (and expensive) fabric and it's most difficult fabric to copy. It would take so much time to copy that level of quality. Second important point is the sewing. We don't produce such huge quantities then we can use vintage sewing machines to sew our vintage denim. It's really slow process when comparing to the other countries. (Now we know that there are small jeans brands in a lot of countries than Japan - USA, UK, Netherdlands, Germany, Sweden etc, etc. - ed.note) We folded the way it feels more softly, roughly as a natural. Also important i that fact that we use natural cotton threads. Denim is a fabric which shrinks, if we make this kind of tension to solve then it goes well after wearing then it feels more natural garment. That part is also important for old natural fade jeans. The third part is taste. If fabric and sewing match together it works if doesn't match you can't have that beautiful denim. Third part couldn't be just described with words it has to be felt.

DH: Of course you work with vintage sewing machines, ain't you? Are these a japanese machines or does it depends?

Katsu: The hand parts are made by american Union Special from era of 30', other machines are japanese – Juki, Seiko, Japanese Brown etc. If we sew like a really speedy then you have normal flat then after you wear fat denim which is called japanese vintage premium denim. So we cannot produce jeans very quickly. You can't work fast on old machines.

NOTE: you can see more pictures and information from the manufacturing on Momotaro site.

DH: All those Momotaro jeans are made from Zimbabwe cotton exclusively?

Katsu: Yes, all are made from Zimbawbe cotton and the fabric is woven always on selvedge looms.

DH: Why did you bring Japan Blue jeans on the market? Why is it a little bit cheaper? Is there any loss of quality?

Katsu: Actually, we keep similar quality as a Momotaro original, but we just change sewing parts to get more simple. We can feel it almost every time we trade with customer, brands or designer, not really everyone understands what happens when you use low (old) technique or making that slow and what is the difference from the other fabric. Momotaro Jeans were meant for japanese customer. For sure they can understand, but for most of overseas customer is little bit too much detailed points, it's too much precise to have an objective view. That's why we decided to have something more simple, easier to understand, something to start to learn about vintage japanese denim. Japan Blue focuses more to the  fabric, which we made on our own. We just place lower type of denim to people. For them who wash the denim the price of raw denim is too high and also there's no reason to buy expansive fabric and then put it into washing machine.

DH: You'd have to fade it to yourself, because then you get real. One thing is buy new raw jeans, but the best jeans you can get are those which you use for one or more years..

Katsu: Mainly, that's way how to enjoy denim. You wear your own denim, you worn your own denim. You make your jeans very personal and unique. That's the way we enjoy, the way we like for long time already.

Japan Blue make not only jeans but also chinos, badanas etc.

DH: For example I've mentioned on JapanBlue jeans that there are no hidden rivets on the back pocket, probably those are cheaper and thus more acceptable for market outside of Japan?

Katsu: The question of rivets… Actually, it was really difficult part to have leave these details or not. Exactly the same as in case of other rivets. No really question of fashion, people can really choose cheaper or premium jeans. Japan Blue or Momotaro.

DH: Can you tell us, were there any influences of japanese denim to japanese culture?

Katsu: I think the denim business runs in circles. The trends are always returning. You can see sixties, seventies, eighties fashion got back repeatingly. And it's same for denim too.

DH: So who is the japanese James Dean? (laughing)

Katsu: Ehm… Akagi Keiichiro. There has been one TV star who had wear the jeans, white shirt, leather jacket. You're laughing, but next big denim boom is coming. The big american festival Woodstock is inspiring so many of young people in Japan who want to express themselves want to do something for themselves are following the culture of hippies. They're produce their own culture, young japanese want to express the same way as the other people around the world do. It is really cool fashion at the moment and it became into the huge trend.

DH: Do they still use bellbottoms jeans?

Katsu: Yeah, it's true. It was influential fashion trend – you know – bellbottom jeans, long hair, guitars…

DH: …and flowers everywhere (laughing).

DH: As far as I know there's Lightning magazine from Japan. ( Now we know very well, there is a nice collection of Lightning Magazine, Clutch, Workwear etc.- note by DH). There are some issues which are only about the denim. It is almost impossible to find something similar in Europe. (Nowadays there is for example The Heritage Post which can be described kind of similar..)

Katsu: This is good example of typical japanese thinking. One of editors who really loved heritage,  liked to move thing forward too. He is able to make an issue just about that fabric. Why? Because he loves denim! He really wants to know the culture behind. He looks for particular details, reaching everything behind the common scene. If there's some Europeans curious about denim they could focus and find out, but this is the best magazine in whole world. So, maybe Japanese are crazy.

DH: It's the big market, very big market. Here in Europe is so many nations with different languages, different tastes. That's maybe reason why you are so special?

Katsu: There are more differences. For me it is interesting to watch disproportion in between European and Japanese fashion. In Europe are people more focused about design, in Japan it is more focusing about material and history. That means we have such a large maniac communities for example talking about denim, other people learning, searching for histories. Something different starts different points of view: one is from the history and second comes with fashion.

DH: These two ways are sometimes crossing, right?

Katsu: That's why the japanese people like you're looking bounced. We love European culture a lot, we're buying Luis Vuitton, Channel, Armani, Adidas, Puma. We love because we don't have it.

DH: From opposite stand, we love japanese limited editions which look very crazy as well…

Katsu: Me is loving Japanese design too. We like it a lot of different.

DH: Can you describe just shortly differences in denim industry in Japan in opposite to Europe or U.S.A. in your opinion? Isn't it little all behind and quite similar?

Katsu: There still distance between the mind and a kind of thinking. Main reason is how we take the question of business, how we manage it and how we feel marketing. Our small denim brands we established, first thing first we think about how to prepare a best denim which we wanted to make, not primarily focused on business itself. But after that we make up a small group of customers and maybe some small companies. Then after that when we built the quality product we are sure about then we think about business or how to show to the public. Of course there are companies more focused on profit first but we need to have quality to sell.

DH: Let's suppose it is quite right attitude, because no one can imagine that huge impact that Levi's used to have with a series of working wear while the other people were still wearing suits. If we simple that, when we meet the guy from 1910 we can say he's got a proper clothing he would be look quite normal… What do you think about future of denim, where will it go? I'm not asking about stupid painting on back pocket, brilliants on jeans etc. I'm just talking about good quality denim and I'm wondering if it's possible to make it even better?

Katsu: I think so, it is possible! I feel that during that confrontation when I show our denim to the people in outside countries. People respect and understand when it's a good quality or when it's different and of course some of them feel passion we put inside. Then they could share those informations with the others and then they make communities (hopefully we already to start to build such a community here, on our relatively small Czech market - note by DH).

DH: So does it mean that the future depends on sharing the experience within the small communities of denim lovers? Or is that you cannot say, because it is very hard to see to the future…

Katsu: I can guess that after 5 years there will be cheaper denim and cheaper brands will still sell very well and many many people will still wear that "low level" denim every day. But I also believe that at the same time people which never wear denim before they will start to have an interest in a raw
 denim then. In Japan it happens by Uniqlo, we thought that people which never put on denim now they shop in Uniqlo, we never know, they're some. Now people which never care about fashion, they spend some money to buy cheaper raw denim. And then? They will move forward to us.

DH: In our country they will come to us hopefully, of course they should there's no so much other choices. Otherwise they could go to spend their money to so called fashion boutiques or whatsoever… So, you see your future that more and more people will be involved in a high quality raw denim. Do you think is possible that your product will be better than it is now? Can it be improved by cut, by fabric itself?

Katsu: I think by the fabric for sure. We have to think about everyday improving, it's our company concept. We never stop evolving. We never think we are best in the world.

DH: You won't do the same mistake as american did, will you? (laughing)

Katsu: I hope not, hahah. For Momotaro Jeans not, we want to keep the highest quality until the next generation. We keep a lot of japanese tradition, japanese mindset, we have it inside. Yeah, we are expensive, but the products we make are the best quality made in a traditional way.

DH: One question came into my mind…  How about the japanese girls? Do they appreciate your raw denim or not?

Katsu: Raw denim? Still not. (laughing)

DH: Because I've tried pursuit my lady to wear raw denim also. She didn't like the idea of wearing raw denim for few months and not to wash it…

Katsu: Ladies are very difficult to approach for raw denim market. They need the comfortable fit and on first place is a style, cutting is the most important. In Japan, the women buy Momotaro jeans, they understand quality denim and they want buy.

DH: But they wash it...

Katsu: Of course they wash it. They don't want dirty jeans.

Kishi: When boy has bought the Momotaro jeans, she bought the jeans too. And she tried to wash jeans same way.

Katsu: The boy teaches girlfriend.

DH: But boy doesn't wash them. Or after few months.

Kishi: He does not wash, he just wears.

Katsu: When girlfriend really loves the boy she follows. (laughing)

DH: For example, when I'm coming get back from party outside in my Momotaro jeans, the morning after when I wake up, my jeans are already outside to get fresh air because bad smell. (at least she says so)

Katsu: That's the way to go..

DH: But I still cannot persuade my girl to do the same. That's why I'm asking.  Do the japanese girls act different way or they are same like in Europe if they need to wash jeans. Sometimes is quest of loyality with the boy, but european girls are more emancipated here.

Katsu: Pull out all of smell. The girls hate bad smell or dirt. If they think this not dirty or this does not have crazy aroma they accept. Which turn us say they're no pollutions or dirty wheels inside...

DH: Well, but in our bars and clubs is everyone smoking, someone pours beer over jeans so it can smell really badly after the night. Could be also good test of proper girlfriend when you show half year unwashed jeans…You can see.

Katsu: But the smell would be disappearing during of one or two days if you put it outside. Especially in case of indigo fabric. If not you can use the water. Or wash them, in the worst scenario...

-Job- & Amph

sobota 27. července 2013

pátek 19. července 2013

The Heritage Post No.6 - July 2013

Máme pro Vás připraveno čerstvé vydání správného magazínu pro muže. O časopisu obecně si můžete přečíst třeba TADY a o minulém vydání TADY.

V tradiční rubrice The Rugged Guys (a na obálce) se mimo jiné fešáky představují i Sascha a Tobias, což jsou majitelé v březnu otevřeném obchodě Vater & Sohn v Hamburku. Pokud máte cestu do tohoto města, určitě se za nimi zastavte. Tomotu obchodu je věnován i celý článek. Dále se zde hovoří o nekompromisních The Rising Sun, což je kalifornská značka, která rozhodně za povšimnutí stojí.

Tématem čísla je tetování, ale jsou zde zastoupeny i další zajímavosti ze světa kol, motocyklů, traktorů Porsche, křiváků Schott nebo muškaření. Díky tomu, že se jedná o letní číslo, je zde i mnoho receptů na úpravu masa na grilu. Doporučujeme i těm, kteří německy nemluví. Koupit můžete v eshopu nebo si ho přijďte prolistovat k nám do obchodu.

New arrival to our bookshelves: The Heritage Post no.6! About the magazine in general you can read HERE and about the last issue HERE.

Two of the guys on the cover (and also in the regular The Rugged Guys part) are Sascha and Tobias. They are owner of the new store in Hamburg Vater & Sohn . Their store is definitely a must to visit when you are in Hamburg! Then, there is article about The Rising Sun, which is undoubtedly one of the most interesting brands on this planet.

The theme of this issue is tattooing but obviously you can find the articles about anything interesting for real men: bikes, bicycles, Porsche tractors, Schott jackets, fly-fishing and many more. Because it is a summer issue there are plenty of recipes how to prepare proper meat on grill. We ca recommend this magazine to anyone, also for those which do not talk any German. You can buy it in our eshop or you can stop by in our store and have a look while sipping our great coffee or some the unusual beers we have for our customers.

pátek 12. července 2013

Rozhovor Katsu Manabe (Momotaro Jeans, Japan Blue)

English version will be published shortly..

Syn zakladatele světoznámé továrny a věrozvěst džínové revoluce si Prahu skutečně oblíbil. Byl tady několikrát, a vždy dokázal nás v Denim Heads obohatit o spoustu zajímavých poznatků (mj. i  jsme měli tu čest ho představit i v našem cyklu Fashion Monday). Vzhledem k tomu, že náš koncept oslavil už dva roky existence nám dává dobrý důvod pro uvolnění rozhovoru, který vznikl v malebném prostředí na Letné. U jednoho stolu se sesedl tým Denim Heads a za japonskou stranu Katsu Manabe a Kishimoto. Rozhovor vznikal zhruba před dvěma lety, ale rozhodně nic neztratil na zajímavosti. Naopak, nám se potvrdilo mnoho informací, o kterých jsme v rozhovoru mluvili... Posezení bylo poměrně dlouhé a tomu odpovídá i rozhovor a rozsah témat, kterým se věnujeme. Budeme rádi za jakékoliv Vaše komentáře nebo dotazy..

Kishi & Katsu před ještě neotevřeným Concept Qubus x Denim Heads

Více informací o Momotaro TADY
Více informací o Japan Blue TADY
Informace o posledních novinkách Momotaro TADY
 a Japan Blue TADY

DH: Mohl bys, prosím, prozradit něco o své minulosti a o svém vztahu k denimu? Co byl hlavní důvod pro práci právě v tomto zajímavém odvětví?

KM: Jistě, minulost ... Když jsem byl ještě kluk, student střední školy, poprvé jsem si koupil levisky seprané ve vosku, a je to začátek mé džínové historie. V té době v Japonsku mnoho obchodů dělalo LEVI'S repliky, takže se lidé pobláznili do přípravy vlastního sepírání v různých částech země a užívali si tento proces celé dlouhé dny.

DH: To celé se událo přesně kdy?

KM: Před osmnácti lety.

DH: Před osmnácti lety? Ok. To je dlouhá doba ...

KM: Ano, je to dlouhá doba. A pak najednou a pak se objevily krásné boty Red Wing v obchodech a poblázění mladí lidé si je v pobláznění opět kupovali. Vypadá to pěkně, když se nosí dohromady dobrý denim a dnes již kultovní Red Wing. Sám to miluji také. To bylo v době, kdy jsem ještě neřešil svůj styl oblékání a nevěděl tom, co podniká otec. Ještě mi nedocházelo, že vyrábí stejnou látku nebo, že se angažuje v prodeji podobného materiálu, který začíná být módní.

DH: Ale v roce 1993 ještě denim nevyráběl? Anebo ano?

KM: Možná vyráběl, ale neřekl mi to. Zjistil jsem to až když jsem šel poprvé navštívit jeho kancelář pak našel přesně stejný textil, co jsem kupoval. Také jsem byl překvapen jak byla džínovina drahá, ovšem většina mých přátel začala tuto džínovinu kupovat. No a pak se z toho stal trend.

DH: Je stále trendové vlastnit krásný a kvalitní denim v Japonsku? Nebo se to rok od roku ztlumuje?

KM: Vlastně to nebylo ani předtím. Nebylo tam tolik opravdu prvotřídních kusů, o které byste stáli, normálně lidé kupovali džíny v ceně 100 EU, například od značek Levi's, Edwin nebo Big John (* populární japonská denimová značka). Ty které jsem kupoval já, tam šlo o něco jiného, ​​než nekvalitní džíny, takže s novým stylem se zvýšila i cena na úroveň 200/300 EU. Poté, když už jsem věděl, že můj otec vyrábí velmi drahé džíny, tím myslím opravdu drahé, takže ostatní lidé - většina mladých, moji přátelé a lidé z dalších společností - všichni říkali: to nemůžete dělat, mezi ostatní konkurencí je neprodáte, takové džíny přece nikdo nebude chtít. Byly zkrátka příliš drahé. Ale otec chtěl zkusit něco jiného: ​​vysoce kvalitní denim naroubovaný na japonskou tkalcovskou tradici. Denim bez kompromisů. Poté, co jsme tento plán zrealizovali, se pak reálná situace ukázala jako dobrý tah a to už v průběhu jediného roku. Měli jsme opravdu dobré prodeje. Zákazníci byli šťastní a vraceli se zpět. Užívali si náš denim. Nikdo neví, jak se to stalo, ale začli nám fandit a sdíleli své zkušenosti s ostatními.

DH: Co přimělo tvého otce mít zájem na tak výrazném amerického symbolu jako je denim? Víš to?

KM: Myslím, že první japonský denim začal vznikat kolem roku 1960. Nejprve lidé nakupovali americký denim z druhé ruky a pak ho prodávali dál. Po druhé světové válce nastaly velké změny v tradičním způsobu života a kultury, opravdu jsme si zamilovali americkou kulturu. Jen v krátkosti, velmi na nás zapůsobila autorita postav, které představovali James Dean nebo Marlon Brando, takže slavné filmové hvězdy nás naučili jak nakládat s denimovým oblečením. Bylo to poprvé, kdy se džínovina stala v Japonsku populární. Teprve posléze jsme začali přemýšlel o vlastní verzi džín.

DH: Materiál jste tkali na tkalcovských stavech firmy Toyoda anebo už přímo na amerických selvedge strojích?

KM: Nejprve jsme koupili a používají americké vintage stavy.

DH: Zřejmě přímo z Cone Mills (*továrna původních Levi's)…

KM: Ano, některé jsme pořídili z Cone Mills a jiné zase od dalších dodavatelů. Toyoda nebo Suzuki následovali, dokud tyto společnosti nezačaly vyrábět vlastní stroje. Nejprve začali zápůjčkami jiným firmám, pak se z nich stali silní hráči mezi výrobci automobilů. Možná, že některé pěkné tvary aut byly inspirovány původním nápadem. Podstatné je, že v polovině 60. let přichází první japonská značka pojmenovaná Big John.

DH: Víme o Big John. Stále existují, prosperují.

KM: Ano, jde o žijící legendu.

DH: Vyrábějí vlastní denim anebo nakupují od vás? Vlastní už nevyrábějí, nebo ano?

KM: Pouze šijí džíny. Nakupují tkaninu od ostatních, z té pak šijí džíny, ale dokázali se dostat na vrcholu, takže je už dnes po odkupu vlastní jiný subjekt. Ne tak zcela překvapivě - Big John byli v mnoha ohledech průkopníky, takže je potřeba je vnímat jako pionýry tvořící vlastní prostředí trhu. Ukázali jak se chovat tak, aby je mohl následovat celý zástup japonských denimových značek. Toto směřování považujeme za zcela normální, stejně jako se to povedlo se značkou Edwin.

Denim je jedinečný i u Japan Blue, zde Japan Blue 0703

DH: Celá ta posedlost džínama má původ v Tokiu? Anebo lépe - šířil se boom po celé zemi, včetně Okayamy?

KM: Vše začalo v Okayamě. Není zas tak mnoho továren ležících v blízkosti Tokia. Mnohem častěji tam narazíš na obchody, které zboží prodávají. Skutečná průmyslová centra jsou dislokována v severní a západní oblasti Japonska. Okayama patří mezi nejlepší výrobce na západě, je tu mnoho továren. Než jsme začali s denimem vyráběli jsme školní uniformy, takže většina škol obléká školáky komplety od nás z Rampuyi.

DH: Kishi, kdybys byl tak laskav a prozradil, co tě vedlo vstoupit do džínového průmyslu. Jaký byl důvod? Studoval jste textilní technologie?

Kishi: Nestudoval. Potkal jsem svého šéfa na vysoké škole ve věku 23 let. Katsuův otec založil firmu, a tak jsem se s ním do toho od začátku položil. Vášní pro džíny jsem vzplanul na střední škole, stejně jako každý druhý. Takto jsem vstoupil do módního prostředí.

DH: Takže si začal pracovat ve společnosti Katsuova otce a stále tam ještě pracuješ po celou dlouhou řadu let?

Kishi: Nikdy jsem nezměnil zaměstnavatele.

DH: Čili první i poslední práce… To je hezké, ale není to tak v Japonsku běžné?

KATSU: Řekněme, že je velmi těžké zůstat v jedné společnosti po dobu 13 let, jde o opravdu dlouhou dobu. Pro ovšem hraje mnoho důvodů. První věc je samotná firma, druhým důvodem je získání peněz a třetí důvod ani nepotřebuji. Naše práce je skutečně přetěžká. Pracujeme od devíti hodin až do půlnoci, zcela normálně. Někdy zůstáváme v práci až do 2 nebo 3 hodin ráno.

KISHI: Moje společnost je opravdu hodně levná (směje se). Pokud chci jít prodávat Momotaro do zahraničí, může můj šéf akceptovat jeden nebo dva měsíce volna, klidně nás uvolní.

KATSU: Děláme to zadarmo, ale učí nás to zodpovědnosti k sobě samým. Když pak vyděláte peníze obrací se to ve váš prospěch.

DH: …chcete vidět výsledky, ok…

KATSU: Můžete dělat, co chcete, ale budete muset přinést nějaké peníze nazpět. Pokud o tom budete hlouběji přemýšlet, dříve nebo později se vám to zalíbí.

DH: Pracuješ jako komerční prodejce nebo jako šéf designér ve společnosti japonském trhu?

KISHU: Před dvěma lety jsem se začal prodávat v Japonsku džíny Favorit...

KATSU: Kishi pracoval 11 let na vývoji tkaniny a také se podílel na vedení továrny, tak aby veškeré džínové tkaniny Momotaro mohli využívat i ostatní značky.

DH: Můžeme zjednodušeně říci, že Kishi je odpovědný za dohled nad denimem Momotaro?

KATSU: Ví vše o přízi, bavlně, blednutí. Ví přesně, jak vytvořit odpovídající textil.

DH: Jsi také zodpovědný za zvolenou tkaninu, odpovídající zabarvení a podobně?

KISHI: Za vše, co si jen dokážete představit, včetně propagace a designu.

DH: Myslím, že odvádíš velmi dobrou práci.

KATSU: Současné zákazníky zajímá vše, co se odvíjí od padesátkových modelů levisek, proto k němu posílají malé kousky těchto, dalo by říci, až relikvií. Kishi zkoumá a připravuje téměř totožný materiál.

DH: Opravdu?

KATSU: Prostě odvádí svoji práci.

DH: Jak důležité je pro vás pánové odkaz k tradici, k dědictví poctivé džínoviny, když vyrábíte vlastní látku? Cítíte se nějak omezováni anebo se tím nenecháte ovlivnit a vliv Levi's vnímate jen jako vodítko a zdroj inspirace?

KISHI: Všichni jsme inspirováni starými leviskami, zejména těmi z padesátých let.

KATSU: Nejprve jsme se snažili o repliky levisek z ikonických padesátých let, kvůli nádhernému fadingu, kvůli zatraceně pěkné podobě. Japonci je milují pro způsob jakým jsou vyrobeny, je totiž hoden adorace. Chtěli jsme reprodukovat přesně stejné kousky legendárních modelů jako by byly z poloviny století. Způsob jak znovuvytvořit vintage denim není úplně komplikovaný pokud se soustředíte pouze na barvu či tvar. Ovšem poté, když je nosíte rok či dva, výsledek neodpovídá. Proto jsme se snažili přemýšlet zásadněji o způsobu, jak se vcítit do kulturního kontextu, učili se z knih, navštívit klíčová místa vývoje anebo najít bavlnu zcela odpovídající originálu. A pak jsme zkoušeli, zkoušeli a znovu zkoušeli kam se dá zajít. Nakonec jsme si uvědomili, že tvoříme jeden z nejlepších vintage denimových materiálů.

DH: Možná se to podobá situaci, kdy Japonci začali s montáží aut, nemyslíte? Dovezli pár fordů, několik automobilů z Evropy, rozebrali je, zjistili, jak to funguje a pak už jen vylepšovali...

KATSU: Jasně, že jsme začali u kopií. Narazili jsme na úžasnou textilii, kterou jsme chtěli napodobit. Po čase jsme se dostaneli na vyšší úroveň až jsme nakonec začali s vlastními.

DH: Děláte to úplně jinak než Číňané. Ti totiž ve většině případů jen slepě kopírují.

KATSU: Může být, ale nejsem si zcela jistý. Rozdíl bude zřejmě v mentalitě, jde o odlišnou kulturu. Bude to znít šílené, ale Japonci se víc blíží hloubce pochopení podstaty. Jde o věc, kterou neovlivníme v průběhu pěti nebo deseti let, přece jen trvá delší dobu než se přiblížíme skutečné kvalitě. Vznikli jsme v roce 1992, ale první japonský denim už tu byl během šedesátých let. Naši lidé však neustali ve studiu a pokračujeme směrem k lepším výsledkům. Proto se tato komodita stala naší chloubou, jsme silní.

DH: Ukazuje se, že Japonci jdou pod povrch ruku v ruce s trpělivostí a snahou o zlepšení. Možná, že tento fakt vám přinesl vůdčí pozici v denimovém světě.

KATSU: Osobně chci prodávat, abych ukázal, že japonský denim je zralý pro export do dalších zemí. Stále ale zůstává pro ostatní problémem rozeznat, který denim byl vyroben automatickými stroji nebo který byly utkán ručně. Aspekt podcenění je spolutvářen lidmi, jež čerpají informace z televize. Neznají skutečnost, že japonské výrobky jsou nejlepší, že jde o vrchol snažení. Připusťme ale, že situace se lepší čím dál víc.

DH: Prostě jen nevědí, je tak?

KATSU: V Japonsku je situace na trhu mezi tolika kvalitními značkami obtížná. Soutěžíme neustále mezi sebou, jde o nepřetržitý souboj a to je dost možná i důvod, proč jsme tak dobří, proč mají naše značky takovou úroveň. V opačném případě, pokud nesetrváváte na absolutním vrcholu jako Levi's, nikdo vás nebude následovat. Pak ale nemusíte přemýšlet o soutěžení, můžete klidně prodávat z ruky, tak snadné to pro vás bude (smích).

DH: To je možná důvod, proč je aktuálně japonský denim kvalitou lepší než americký. Američané asi zaspali několik posledních let, je to tak, že?

KATSU: Tvrdí to i náš prezident (president společnosti, otec Katsu. To, že Katsu mluví o svém otci jako o presidentovi také o něčem svědčí - pozn.red.). Rosteme z důvodu konkurence, svět už nyní ví o japonské kvalitě. Otázka zní: proč je tu snaha, abychom byli ještě lepší? Zřejmě proto, že se rozbíhá další soutěž. Sami sebe nemůžeme rozprášit, což vytváří prostředí pro optimální cirkulaci, jež zahrnuje stále se lepšící materiál využívaný znovu v módním prostředí. Americký denim je velmi těžké porazit, nemůžeme proto vracet pomyslný úder stejnými prostředky. Pracují s velkým množstvím strojů, obrovským množstvím materiálu, prodávají zákazníkům masivní náklady džín. Jdeme opačným směrem, vyrábíme malé množství na pomalých nemoderních strojích z časů minulých, klademe důraz na skutečnou kvalitu. A připouštíme, že je těžké změnit situaci během okamžiku. Také nás přitahuje fakt, že i Turci anebo Italové vyrábějí ručně tkané látky v menších provozech, možná právě toto pomůže změnit jednoho dne poměr sil.

DH: Podívejme se, jaký je to paradox! V současné chvíli i např. tradiční americký výrobce džín Lee nakupuje japonský denim, aby ušil top modely pro vlastní značku. Jde o váš materiál, který Američané kupují?

KATSU: Ano, to je velmi zajímavé, ale tyto firmy kupují od jiných japonských firem. Naše tkanina je příliš drahá, i když jsem se snažil o lepší nabídku. Ovšem bez výsledku.

DH: Jaké jsou tři nejdůležitější poznávací znaky japonské džínoviny?

KATSU: Když mám popsat tu první, pak je to velmi drahý materiál, který je velmi těžké napodobit, druhá věc je způsob šití. Nevyrábíme obrovské množství, pokud šijeme, jde to opravdu pomalu, pak s ním jdeme konkurovat do dalších zemích. Tkáme tak, aby byl výsledek jemný, ale zachovával přírodní hrubost. Vlastností denimu jako textilie je smršťování, chvíli trvá než se napětí mezi vlákny povolí řešit, když vše jde podle předpokladů stává se z kalhot přirozeně padnoucí oděv. V tomto ohledu by se neměl příliš odchylovat ani v sepírání jak ho známe z fadingu u ikonických džín. Třetím znakem je šmrnc. Pokud je sepětí tkaniny a ušití v souladu, pak funguje, pokud ne, nebudete mít krásné džíny. Třetí část se těžko popisuje, musí se zažít.

DH: Předpokládám, že pracujete i s vintage šicími stroji? Jsou to japonské stroje anebo i jiné?

KATSU: Ruční stroje zastupuje americká značka Union Special z éry 30. let, jiné stroje jsou japonské, například Juki, Seiko, japonský Brown atd. Pokud šijeme vyšší rychlostí, pak i tak zvládáme tlouštku, která odpovídá současnému japonskýmu prémiovému denimu.

DH: Všechny Momotaro džíny jsou vyrobeny pouze ze zimbabwské bavlny?

KATSU: Ano, jsou vyrobeny strikně z bavlny ze Zimbawbe a pomocí selvedge tkacích strojů.

DH: A důvod, proč jste představili na trhu značku Japan Blue? Proč je levnější? Rezignovali jste snad trochu na ztrátu kvality?

KATSU: Kdepak, vlastně jde o podobnou kvalitu jako nabízejí originální Momotaro, ale stačilo zjednodušit tkalcovskou a střihovou platformu. Pokaždé, když obchodujeme se značkami, jednotlivými zákazníky nebo návrháři, tak opravdu ne každý správně chápe, co se děje, když používáte původní techniku ​​nebo když, že tkáte pomalu a rozdílně od technik jak vznikají ostatní látky. Filozofii Momotaro Jeans už japonský zákazník pochopil, ale pro většinu zámořské klientely bývá těžké se soustředit na každý detail, jsou příliš drobné, aby byly automaticky nahlíženy objektivně. I to je důvod, proč jsme se rozhodli vyrábět jednodušší, srozumitelnější řadu, na které by dalo začít s vyučováním o přednostech japonského vintage denimu. Japan Blue přesměrovávají pozornost směrem k materiálu, který sami vyrábíme. Právě proto jsme vsadili nižší typovou řadu otevřenější pro širší publikum. Pro ty, kteří běžně perou džíny stojí cena surového denimu příliš vysoko a také neexistuje žádný důvod ke koupi nákladnou látku a pak jí hned znehodnotit v pračce.

DH: Lepší je vytvořit fading vlastní, protože v tom spočívá skutečný požitek. Jedna věc je koupit nové raw džíny, ale upravit je do požadované podoby trvá skoro celý další rok...

KATSU: Hlavně, jde o způsob jak si džíny užít. Nosíš vlastní denim, sám si je také onosíš. Jde o způsob ověřený, ale hlavně milovaný už dlouho dobu.

DH: Jako příklad džín, kterým chybějí skryté nýty na zadních kapsách a které se prodávají levněji a lépe mimo Japonsko, poslouží Japan Blue rozhodně skvěle...

KATSU: Otázka nýtů na kapsách… Vlastně šlo o opravdu nejtěžší rozhodnutí, zda tento prvek nechat anebo ne. Stejně jako v otázce zachování ostatních nýtů. Ne opravdu nejde o módní výstřelek, každý by měl dostat šanci si vybrat mezi levnějšími nebo premium kalhotami.

DH: Můžete prozradit, jaký byl dopad produkce japonského denimu na japonskou kulturu?

KATSU: Myslím, že obchod s denimem funguje v jakýchsi kruzích. Trendy se pohybují v cyklech, takže postupně zažíváme odkaz na šedesátá, sedmdesátá, ale i osmdesátá léta. Platí to i pro denim.

DH: V tom případě nás zajímá, kdo se stal japonským Jamesem Deanem.
KATSU: Ehm ... Akagi Keiichiro. Ten se stal televizní hvězdou, která nosila džíny, bílou košili, koženou bundu. Klidně se smějte, ale další velký boom denimu už přišel. Velký americký festival Woodstock inspiruje spoustu mladých lidí v Japonsku, kteří touží po sebevyjádření, takže sahají po odkazu hippies. Vzniká tak vlastní klon kultury, mladí Japonci chtějí být stejní jako další mladí lidé na celém světě. Momentálně představují nejchytlavější módu, z které se brzy stane obrovský trend.

DH: Takže jimi nošené a dole rozšířené džíny budou opět v kurzu?

KATSU: Ano, to je pravda. Šlo o inspirativní módní trend - však víte – džíny do zvonu, dlouhé vlasy, kytary ...

DH: ... a květiny všude kolem (smích).

DH: Pokud je mi známo, existuje v Japonsku magazín Lightning (ano, dnes je nám více než známo a máme slušnou sbírku Lightning i dalších více či méně na evropské poměry obskurních magazínů - pozn.red.). Existují čísla, které jsou pouze a jenom o denimu. Přiznám se, že je téměř nemožné najít něco podobného v Evropě. (Dnes už se Evropou úspěšně šíří německý časopis The Heritage Post, pozn. redaktora).

KATSU: Dobrý příklad typického japonského myšlení. Jeden z editorů, který opravdu miluje heritage styl, dává věci skutečně do pohybu. Je schopen postavit celé číslo jen na jednom typu látky. Proč? Protože miluje denim! Snaží se opravdu chce poznat kulturu, a pak se zaměřuje na konkrétní detaily, dopátrává vše za pozadím daného fenoménu. Pokud někteří Evropané žížní za poznáváním denimu mohou se dopátrat se a dovtípit mnohého, ovšem i tak je Lightning nejlepším časopisem na zeměkouli. Vysvětlení? Možná to, že my Japonci jsme skuteční blázni.

DH: Disponujete velkým trhem, opravdu velkým trhem. Tady v Evropě spoluexistuje mnoho národů s různými jazyky, tradicemi a vkusem. To je určitě důvod, proč jste tak výjimeční.

KATSU: Našli byste mnohem více rozdílů. Pro mě je zajímavé sledovat nepoměr mezi evropskou a japonskou módou. V Evropě se tvůrci více zaměřují na design, v Japonsku je více v hledáčku materiál a historie. To znamená, že komunita fanatických zanícenců horuje například na veřejných fórech pro denim, zatímco část dalších následníků se učí, dohledává fakta v historii. Něco se tak dává do pohybu z různých úhlů pohledu: jeden čerpá z historie, druhý souzní s módou.

DH: Tyto dva způsoby výkladu se ale někdy kříží, ne?

KATSU: Zde vidíte důvod, proč se Japoncům zamlová kam směřujete. Evropskou kulturu zbožňujeme, proto ve velkém nakupujeme Luis Vuitton, Channel, Armani, Adidas, Puma. Milujeme tyto značky, protože sami nic podobného nemáme.

DH: Z opačné strany se nám zase zamlouvají japonské limitované edice, které také vypadají velmi zábavně...

KATSU: Také se mi zamlouvá japonský design. Máme to rádi hodně odlišné.

DH: Můžeš v krátkosti popsat rozdíly v džínovém průmyslu jak je pojímán v Japonsku oproti Evropě dle vašeho úsudku? Nepodobá se tak trochu situace v obou oblastech?

KATSU: Stále existuje rozdíl mezi mentalitou a způsobem myšlení. Důvodem je to, jak nahlížíme otázku podnikání, jak věci organizujeme, anebo to, jak vnímáme marketing. Naše malé džínové značky, kterým jsme vdechli život, nejprve přemýšleli jak připravit nejlepší džíny, po kterých jsme prahli, obchod byl až na druhé koleji. Možná, že zvenčí vidíte jen malou skupinu zákazníků, které nabízí zboží malá firma, jenže po vytvoření kvality se mnohem lépe přemýšlí o směřování podniku a způsobu jak prodat zboží. Existují i další zdroje jak takovou přístup financovat. Ale nejprve musí existovat kvalitní zboží, abychom mohli prodávat.

DH: Předpokládejme, že jde zcela korektní postoj, protože nikdo si ani vzdáleně nedokázal představit jak obrovský vliv získá Levi's s řadou pracovního oblečení, zatímco ostatní lidé stále lpěli na nošení obleků. Zjednodušíme-li to, pak bude platit, že pokud potkáme člověka z roku 1910 v džínách, můžeme říci, že má „správné“ oblečení, bude vypadat celkem normálně… V té souvislosti nás zajímá, co si myslíte o budoucnosti džínoviny. Jak to bude celá odysea pokračovat? Teď samozřejmě nemluvím o hloupých malůvkách na zadní kapse, briliantech na nohavicích apod. Hovoříme o kvalitní džínovině, proto se ptám, jestli je možné další vylepšování?

KATSU: Myslím, že ano, zdá se to možné! Mám ten pocit při konfrontaci, když předvádím náš denim lidem v ostatních zemích. Respektují a chápou, zda jde o dobrou kvalitu, zda jde o rozdílnou látku anebo jen dávají najevo sympatie pro vášeň, se kterou pracujeme. Pak teprve mohou tyto informace sdílet s ostatními a tvořit ostrůvky, komunity.

DH: Takže to znamená, že budoucnost je závislá na sdílení zkušeností v malých společenstvích džínových fandů? Anebo zůstává situace neodhadnutelná díky faktu, že je velmi obtížné vidět skrz události příštího věku?

KATSU: Mohu se domnívat, že po 5 letech se bude levnější denim levnějších značek nadále prodávat velmi dobře a bude ho nosit obrovské množství zákazníků po celém světě. Ale také věřím, že ve stejné době lidé, kteří nikdy předtím nenosili denim, začnou mít zájem o tento druh látky. V Japonsku se objevil množství lidí, o kterých jsme si nikdy nemysleli, že budou nosit džíny, nikdy bychom nic podobného neodhadli, ale přesto existují. Pak jsou tu lidé, které nezajímá móda a snaží se utratit nějaké peníze za levnější denim. Co se stane pak? Budou se snažit dostat ke zboží od Momotaro.

DH: V naší zemi se o to stejné budou, doufejme, snažit s námi. Nic jiného si ani nepřipouštíme. V opačném případě by mohli přejít G-Star nebo nebo podobné značky… Myslíte si tedy, že je možné, aby se váš produkt stal ještě kvalitnějším než teď? Může být být vylepšen ve střihu anebo i v samotné látce?

KATSU: Myslím, že půjde o progres v oblasti tkaniny. Neustáváme v nepřetržitém přemýšlení nad každodenní zlepšováky, což charakterizuje celý náš koncept. Nikdy jsme ani v nejmenším nepomysleli, že jsme nejlepší na světě.

DH: No nemyslíme si, že byste udělali stejnou chybu jako udělali Američané. Že ne?

KATSU: Doufám, že ne. Pro Momotaro Jeans je taková cesta zapovězena, chceme udržet kvalitu po další generace. Japonskou tradice neztrácíme ze zřetele, neztrácíme paměť, pokud něco vezmeme za své, ponecháváme to uvnitř. Ano, jsme drazí, ale stále jdeme ve šlépějích předků, tím co sami odžijeme.

DH: Napadla mě teď jedna otázka navíc, neměli jsme jí napsanou, ale ... Jak je to s japonskými děvčaty? Ocenějí raw denim anebo vůbec?

KATSU: Raw Denim? Ještě ne.

DH: Protože jsem se snažil přesvědčit mojí paní nosit tvrdou džínovinu a moc se jí představa nošení nepřizpůsobivého materiálu po dobu několika měsíců a bez praní nelíbila.

(všeobecné veselí a smích)

KATSU: S dívkami, paními a dámami je velmi obtížné počítat jako zástupkyněmi na trhu se surovou látkou (raw denim). Potřebují totiž pohodlné stylové kalhoty, u kterých stojí na prvním místě je styl, střih je v takovém případě to nejdůležitější. V Japonsku ženy však kupují Momotaro džíny, chápou o čem je kvalitní džínovina a nemají problém ji kupovat.

DH: Ale perou jí.

KATSU: Samozřejmě, že jí perou. Nechtějí nosit zašpiněné džíny.

KISHU: Když chlapec koupí Momotaro džíny, kupuje i dívka. A možná se snažila prát džíny stejným způsobem...

KATSU: Nejprve jí to musí její kluk naučit…

DH: Ale chlapec je přeci nebude prát. A pokud ano, tak až po několika měsících.

KISHU: Nepere je, ale nosí.

KATSU: Pokud přítelkyně miluje svého přítele, pak následuje jeho příkladu. (není i v tomto rozdíl mezi japonskou a evropskou mentalitou?- pozn. redaktora)

DH: Například já, když se vracím ve svých Momotaro z party, ráno, když se probudím visí moje džíny venku na čerstvém vzduchu, aby se zbavily zápachu.

KATSU: Určitě se tak vrátí v lepší kondici.

DH: Ale stále nemohu donuti svojí dívku ke stejnému přístupu. Proto sem se ptal, zda to funguje u japonských dívek odlišně anebo se chovají stejně jako děvčata v Evropě, pokud potřebují vyprat džíny. Někdy jde o test síly vztahu s jejím klukem, ale evropské dívky budou zřejmě mnohem víc emancipované.

KATSU: Zlikvidujte veškerý zápach a bude to s nimi snadnější. Dívky nenávidí zápach, vlastně vše, co vypadá špinavě. Pokud si myslí, že to není znečištěné nebo to nemá přehnaně agresivní aroma, pak to přijmou. Zvlášť, když se nenachází žádné znečištění či skvrny uvnitř látky.

DH: No, ale v našich barech a klubech každý kouří, častokrát vylije pivo na džíny, takže džíny po prohýřené noci opravdu páchnou. Vlastně tak jde otestovat, zda jste si vybral přítelkyni do nepohody, ukažte jí půlrok nevyprané džíny. Teprve pak bude situace jasnější (ehm, nadsázka.. nebo ne?)

KATSU: Ale zápach opravdu zmizí během jednoho nebo dvou dnů, pokud dostatečně větráte. Zvlášť v případě indigových tkanin. A pokud ne, stále můžete použít vodu.

-Job- & AMPH

sobota 6. července 2013

3sixteen - The last shall be first

Nejnovějším přírůstkem v naší nabídce džín jsou 3sixteen, původem z New Yorku. Jsou na trhu již od roku 2003 a nyní mají v nabídce několik střihů džín z různých materiálů, dále trička, kožené doplňky, tašky nebo třeba i cestovní sadu na přípravu kávy.

The latest addendum to our carefully selected portfolio is 3sixteen, New York City based brand, found 2003. Now they offer a couple of jeans fits made of different fabrics, tees, leather accessories, bags but also Travel Coffee Kit.

Pro zakladatele Andrew Chena a Johana Lama byla primárním důvodem pro vznik značky produkce oblečení jen z těch nejkvalitnějších materiálů, což se jim bezesporu daří. Kompletace (šití, nýty atd.) džín pak probíhá tradičním způsobem, ručně v San Francisku. Pro tyto chlapíky vždy bylo cílem (a také se to bezezbytku naplnilo) vyrobit oblečení, které je nadčasové jak svým designem, tak i tím, že vydrží mnoho sezón.

The founders of the company (Andrew Chen & Johan Lamm) said that the primary reason for creating the company was to prodece the highest quality clothing and accessories. They use only premium materials and American manufacturing. We guess that they are successful with their mission. The jeans are handsewn in San Francisco. Not everything in life looks better with age but what the stuff 3sixteen produces definitely does. On the other hand, their garments really fit easily to any modern wardrobe.

Denim, použitý na 3sixteen džíny je pro ně na zakázku utkán v Okayamě, což je oblast v Japonsku, odkud pochází mnoho legendárních výrobců denimu i džín (mj. i třeba Momotaro nebo Japan Blue). To, že tahle relativně malá značka dosáhla takovéto podpory, je velmi výjimečné. A výjimečný je i ve všech případech 14,5 uncový materiál, ale k tomu se dostaneme dále.

The fabric they use for their jeans is woven in Kuroki mills in Okayma, Japan. It is made exclusively based on the 3sixteen needs. Okayma is an area in Japan which is already quite well known for a producing the best denim in world. It is also home for Momotaro and Japan Blue. Actually, it is quite nice that a (relatively) small brand has such a support from the big denim mill. And very nice is also the fabric they get, we talk about that further.

Dalším faktorem, který nás přesvědčil o tom, že 3sixteen je značka i pro nás jsou střihy. Ne všichni zákazníci jsou spokojeni se střihy džín, které pocházejí z minulosti, z doby, kdy džíny byly pracovní oblečení a tudíž měly spíše volnější střihy, které měly s dnešními požadavky na džíny pramálo společného. 3sixteen se podařilo skloubit tradiční výrobu denimu, jeho barvení i kompletaci džín spolu s tvary, které by měly uspokojit téměř každého zákazníka se zájmem o poctivé džíny, které dobře padnou. Samozřejmostí u takto kvalitních džín je pak fakt, že se dají nosit mnoho let, a co více, po několika měsících či letech džíny vypadají lépe než nové. Navíc jsou takové džíny obrazem svého majitele. Ale to jsou všechno informace, které platí asi pro všechny džíny v naší nabídce. Pro všechny modely jsou některé detaily shodné:

  • červený selvedge proužek
  • nýtky ze zbojařské oceli
  • osignované knoflíky
  • zapínaní na knoflíky
  • nohavice zakončené řetízkovým stehem (chain-stitch)
  • zpevněné okraje kapes (delší výdrž před první opravou)
  • masivní 3mm (!) tlustá kožená nášivka vzadu od Tanner Goods (Made in USA), bude měnit časem svou barvu. Ovšem v opačném směru než denim, který bude časem světlejší a světlejší.

Besides the fabric, there is another reason why to carry 3sixteen. The fits! Not all the customers are happy with the baggy heritage cuts from the past when the jeans were real workers clothing. Nowadays are the needs for the fit of the jeans a bit different. At 3sixteen they are able to combine the old methods of producing jeans together with well done fits which can make happy every customer which wants long lasting, well fitted jeans. Those jeans you can wear for a very long time and, obviously, they look better with age. But this is absolutely valid for all the denim brands we carry in our store. For all the models we have in stock now, there are a couple of things in common:

  • Red Selvedge ID
  • Gunmetal Custom Rivets
  • signed buttons
  • button fly
  • chainstitched hem
  • taped pocket bag opening (thus last longer!)
  • massive thick leather patch cusom made by Tanner Goods (Made in USA). It will change the color with age but in the opposite direction than the denim - from lighter to darker.

Nyní tedy konkrétním modelům.
Střih ST-200x (Slim Tapered) je opravdu moderní střih, který se zužuje již nad koleny směrem dolů, dole jsou nohavice už poměrně uzké (např. pro velikost 32 je to 19cm). Japonský denim je z Kuroki Mills, speciálně utkaný pro 3sixteen. Na první pohled vypadá jako jednolitý, ale při bližším pohledu jsou vidět drobné chloupky a to obzvláště z vnitřní strany. I tento drobný fakt usnadňuje nošení těchto poctivých, 14,5 uncových džín i pro začátečníky. Díky specifické barvě denimu a dobře padnoucímu střihu si tyto džíny kupují znalci denimu po celém světě.

Now about the specific styles we have:
The model ST-200x (Slim Tapered) is a modern slim fit with medium/low rise, slim top block and tapers from the thigh to the narrow leg opening. (e.g. size 32 has 19 cm leg opening). Japanese denim made in Kuroki mills looks compact but with a better view you could see small "hairs" especially from the inside. Even this small detail makes the jeans better wearable from the day 1, even for "rigid denim beginners". Thanks to a specific color and modern cut, those jeans are popular even between denim connoisseurs around the globe.

Neklasičtějším střihem, byť v nabídce 3sixteen nejčerstvějším je Classic Straight, v našem případě CS-100x. Střih je založen na lety vyzkoušeném střihu 1947. Rovný střih, prostorný v horní části, zadní část pasu je rovná (tzv.anti-fit) a celkově je sed vyšší. Pro nejklasičtější střih jsme zvolili i nejklasičtější materiál: denim je 14,5 uncový selvedge z Kuroki Mills, barvený pouze čistým indigem (bez použití siřičitanů). Materiál je maličko chlupatý a tudíž i přes svou tloušťku relativně příjemný od samého začátku nošení. Okraj (selvedge) s červeným proužkem můžeme nalézt tradičně na vnitřní straně lemu malé kapsičky na mince, ale i na vnitřní straně poklopce.

The most classic (but the freshest in 3sixteen offer) is Classic Straight, in our case it is CS-100x. It is based on the vintage 1947 501 fit with a straight back yoke and higher rise. It is bit wider in thighs are comparing to the other 3sixteen jeans. For the most classic cut we chose the most classic fabric: solid 14,5 oz Kuroki selvedge denim. Only pure indigo is used for dying the yarns (no sulphur). Also this fabric is a bit hairy. You can find the selvedge detail inside of the coin pocket as usual but also along the button fly. 

Lahůdkou pro milovníky černé barvy a černých džín obzvláště je typ SL-220x (Straight Leg). SL je moderní střih, který se zužuje od kolen směrem dolů. Je o trochu širší než výše zmíněný střih ST (Slim Tapered). Materiál u 3sixteen nazývají Double Black Selvedge, protože je osnova i útek (warp & weft) jsou tvořeny černýmy vlákny. Tento denim (opět vytvořený u Kuroki Mills ) se nebude vůbec ošoupávat, spíše si bude zachovávat svou jednolitou černou barvu. I zde selvedge s červeným proužkem můžeme nalézt tradičně na vnitřní straně lemu malé kapsičky na mince, ale i na vnitřní straně poklopce. Černé jsou i nitě, nýty a knoflíky jsou v barvě zbrojařské oceli, což tvoří s černou barvou jemný, ale pěkný kontrast.

For those which like the the black color and the black jeans especially, there is SL-220x type (Straight Leg). Slim silhouette, a medium rise, slim in the thighs and it is slightly tapering from the thigh to the leg opening. The fabric is 14,5 oz high slub selvedge denim. It looks quite uniform and thus can be used like a dressier jeans as well. It is called Double Black Selvedge because warp and weft are both dyed black. These jeans will not fade much. The selvedge details again on the coin pocket and inside the fly. The threads are also black but the rivets and button are gun metal finished. It makes a smooth but nice contrast.

Vhodným dopňkem k modrým, šedým i černým džínám jsou pak "obyčejná" bílá trika. Materiál je utkán opět na zakázku, pro změnu v Kanadě a trička se šijí ve stejné továrně jako džíny, tzn. v San Francisku v Kalifornii. Jedná se o poctivý 9 uncový materiál. Obruba u krku je provedena trojitým stehem a díky tomu se nikdy nevytáhne ani po dlouhé době.

For completing a nice outfit you can have also heavy weight t-shirt, currently only in off white color. The robust 9oz jersey fabric is custom woven in Canada and tees are cut and sewn in the same factory where the jeans are made. San Francisco, California. The tees feature a triple- needle , overstitched and never-sag collar which will stay tight over the years.

For more informations you can check:
3sixteen website
Denim Hunters

A day with 3sixteen from 3sixteen on Vimeo.