sobota 4. června 2011

Denim & Jeans, part III

V předchozích částech seriálu o vzniku fenoménu džín (tady a tady) jsme skončili někde zhruba na počátku 20.století. Ještě před koncem 19.století, řekněme v roce 1890, stály Levisky jeden dolar (ekvivalent dnešních cca 20$), což ale stačilo k tomu, aby Levi zbohatl. Když v roce 1902 umírá, zanechává svým příbuzným, synovcům Jacobovi, Sigmundovi a Abrahámovi značný majetek a rozjetou firmu. Ovšem ti se začnou potýkat s něčím, co starý pán řešit nemusel, s konkurencí.

The only kind made by white labor???

Druhým hráčem na trhu s denimem se totiž stává Henry David Lee. Mladý Lee se pomocí šikovných investic vypracoval a stal se z něj někdo, komu by se dnes řeklo ropný magnát. Ovšem pracovní vytížení kromě majetku přineslo i problém. Lee se v noci budil kašlem, dusil se a měl problémy s dýchaním. Lékař zjistil tuberkulózu a jako řešení nabídl panu Lee aby se přestěhoval někam, kde není průmysl a vzduch je čistý. Tak se H.D.Lee dotal v roce 1889 do města Salina v Kansasu a zakládá společnost H.D.Lee Mercantile Company, která se velmi rychle stane největším dodavatelem potravin v Kansasu i Coloradu. Panu Lee se brzy vrátilo zdraví a tak mohl investovat svůj čas a úsilí i do dalších oblastí podnikání: papír, tiskoviny, ale i třeba nábytek.  Leeovi úplně nepřálo štěstí (shořel mu velký sklad plný zboží, neustále narážel na problémy s transportem zboží - v té době nebyly žádné, natož pořádné silnice) a ani jeho právník nebyl přesunu na Západ nadšen (prý mu řekl, že když se odsune na Západ, tak pro něj už může udělat jen jednu věc - zařídit převoz jeho ostatků až zemře, zpět do Ohia). I přes všechny tyto obtíže získává Lee zákazníky po celém Západě. A jak obchod stále rostl, setkával se Lee i s dalšími problémy. Dodavatelé pracovních oděvů z Východu nebyli schopni dodržovat termíny a tak se Lee rozhodl, že si oděvy pro své zaměstnance bude vyrábět sám.

H.D.Lee


Protože cesty v té době byly mizerné a také spolehlivost vozů nebyla nejvyšší (bavíme se zhruba o roce 1910), trávil jeho šofér hodně času pod autem rozličnými opravami a tudíž si neustále špinil svojí jistě luxusní řidičskou uniformu. Přišel tedy s nápadem, že když se spojí horní a spodní díl pracovních oděvů, snadno pak přes uniformu natáhne tuto "kombinézu", po opravě jí opět sundá a uniforma pak zůstane nedotčená. Tak vzniká Lee Union-All. Nebyl to rozhodně žádný módní skvost, ale čistě praktická khaki kombinéza s dlouhými rukávy i nohavicemi a pár kapsami na nářadí. V podstatě se ve stejné podobě (až na materiál) zachovala dodnes. Zpočátku byla určena pro řidiče (rozuměj mechaniky), ale oblíbily si jí i farmáři, dělníci a vůbec všichni tvrdě manuálně pracující. Lee musel postavit tři (!) další továrny, aby uspokojil poptávku. Do výroby pak přibyly kombinézy i pro ženy a děti. Levi's pak kontruje svým Koverallem.

Americké reklamy z tohoto období jsou prostě parádní


Lee zkrátka využil svého obcodnícho ducha, ale také objevil výhody reklamy, obchodních značek, ale třeba také využíval celebrity své doby pro propagaci svých výrobků. Na svou dobu velmi, velmi pokrokové.



V té době Levi's už dávno prodává téměř veškeré své zboží na Západě, vyrábí z 10 uncového denimu pouze z Cone Mills (k tomuto podniku se rozhodně ještě vrátíme v některém z příštích článků) ze Severní Karolíny a používá jako poznávací znamení červený selvedge pruh. Pro levnější řadu 201 používá světle modrou. Lee pak má selvedge bílý nebo zelený. Později se přidá i Wrangler se žlutým selvedge.

Červený selvedge, tudíž Levi's


Selvedge s červeným selvedge byl určen jen a pouze pro Levi's. Naproti tomu Cone Mills pro Lee vyrábí velmi pevný 11,5 uncový denim s překroucenými vlákny a tvrdí, že je pevnější než konvenční 13 uncový denim. Lee má jména a nikoliv kódy pro všechno, tento materiál se jmenuje Jelt denim. Ovšem Jelt denim z Cone Mills je k mání i pro další zákazníky (kódové značení 818).

Reklama z novin, rok 1935, Jelt denim stále v kurzu


Ve 20.letech dvacátého století nebyl rozhodně americký Západ příliš zábavným místem pro život, přece jen zde bylo více krav než kovbojů. Ovšem pro Holywood šlo o nadmíru zajímavé typy, mlčenliví, tvrdí chlapi, kteří to umí velmi rychle s boucačkou. Nastává boom westernů a hrdinové nosí téměř vždy a všude klobouk, koženou vestu, šátek, vysoké jezdecké boty a ano, samozřejmě džíny.

a kromě bot, klobouku a džín také whisky


Pro opravdové kovboje i pro jejich holywoodské kopie Lee začíná vyrábět Lee, typ 101, čímž ubírá Levisu zákazníky přímo na jejich hřišti. Oproti Levisu přidává Lee džínám několik zajímavých novinek. Materiál je nyní už 13 uncový, aby vydržel hodiny tření kalhot v sedle, mění se střih v rozkroku (tzv. saddle-crotch) pro pohodlnější nošení při jízdě na koni, džíny jsou sešity trojitými (nikoliv dvojitými) stehy a cvočky jsou na kapsách umístěny tak, že nemohou poškodit kůži na sedle.

Bílý selvedge, tzn. Lee


Mezitím Lee začíná používat na svých pracovních kombinézách zip místo knoflíků. Pro tyto kombinézy používá Lee názen "Whizit" podle zvuku, který zip vydává. Jméno zip nebo zipper se začlo používat až později a paradoxně ne kvůli džínám, ale díky zipu na gumových galoších, které vyráběl gumař B.F.Goodrich.

Kovbojové v severních částech si stěžovali, že pokud musí v kruté zimě na záchod, tak musí sundat své kožené rukavice a zkřehlými prsty se prát s knoflíky na poklopci. řešení bylo nasnadě, Lee začal vyrábět první džíny se zipy.
Dodnes prý platí pravidlo, že na západním pobřeží Ameriky se prodává více džín se zapínáním na knoflíky a na Východě se zipem.

Pro každého máme něco

Použity materiály Ijin Material, Lee a Levi's

3 komentáře:

  1. Great story about Levi's Brand.

    Thanks

    OdpovědětVymazat
  2. I am happy you liked that even it is in Czech. Images talk by themselves?

    OdpovědětVymazat
  3. Yes Exactly!!! YOu can visit my blog If you like to, even it's in spanish...;)

    Good job with the blog

    Besines

    OdpovědětVymazat