Music Friday 31.10.2014: Earthless

Každý, kdo jednou viděl záznam (nepředpokládám, že někdo kdo to čte, tam byl osobně) z Woodstocku 1969 si musel i dost citelně uvědomit, jak daleko může expandovat čerstvě zrozený psychedelický rock. Jeden ze zlomových momentů hudební historie má ale i neuvěřitelně zřetelný dopad na současnou spacerockovou scénu. U amerických kapel to platí dokonce dvojnásob, zvlášť pokud původní kořeny jsou pečlivě oprašovány až po dozrání vůdčích osobností. A těmi jsou v Earthless všichni tři členové, tedy Isaiah Mitchell, Mike Eginton i Mario Rubalcaba.

Smečka ze San Diega se hned první nahrávkou Sonic Prayer (2005) odřízla od tehdy dekadentním punkrockem načichlé lokální scény a vytvořila zcela originální pojetí stoner rocku, ve kterém ale nemalou roli hraje německý krautrock či japonská psychedelie. Album vyšlo na lokálním labelu Gravity a okamžitě vzbudilo pozornost kosmickým zvukem vzdálených vintage planet. I proto byla další nahrávka očekávána s nebývalým zájmem. Dne 8. května vychází Rhythms from Cosmic Sky, obsahující tři skladby o celkové stopáži 46:41 a silou příruční TNT nálože. Nadšení nepropadají jen máničky, které metal nikdy nepřestal a asi ani nepřestane bavit, ale i spousta fanoušků, kteří cítí, že nultá léta potřebují oživení fůzí Hendrixe a nekonečně se vinoucího rytmického vlnění. V tomto světle není nominace na Best Hard Rock Artist v rámci San Diego Awards 2007 zase takovým překvapením.

Earthless lze vnímat jako živoucí organismus, který ožívá nejenom ve studiu, ale především na pódiích celého světa. Jejich neuvěřitelnou, stupňovanou kadenci podtrhují tlustou čarou dvě živá alba Sonic Prayer Jam (2005) a především Live at Roadburn (2008). Nás čelní střet čeká už tuto sobotu, přičemž páteří bude zřejmě poslední nahrávka From The Ages (2013) doplněná o Sonic Prayer. S hlavou v oblacích se Earthless nevzdalují od chuchvalců psychedelických riffů, nápaditých bicích a evolujících melodií. Přestože jejich písničky nezřídka trvají víc jak 15 minut, stále dokáží připoutávat pozornost pokrouceně zefektovanými kytarami a důrazem bicích. Přesto dokáží například do Black Uhuru propašovat dekadentní atmosféru 80. let. Vlasaté požehnání, řekli byste. Budiž jim vrchovatě přáno. Kapel, které dokázali vytěžit ze zdánlivé hlušiny zlatý rockový poklad, není rozhodně příliš. A další budou přibývat jen pod mikroskopem hlubšího zájmu...

EARTHLESS (USA, Tee Pee) vystoupí společně s Mobius (SK) dne 1. listopadu v strahovském klubu 007 od 20:00 hodin.

-Max Švarc-

Earthless
Klub 007
Silver Rocket
TJ Praha

Music Friday 7.9.2014: Helmet

Před 20 lety, v den prvního letního dne vyšla jedna z nejzásadnějších desek alternativního rocku. Šlo o album Betty v té době první post-metalové kapely Helmet, kterou v roce 1989 založil student jazzové kytary na Manhattanské hudební škole. Třetí počin kapely, už nevzbudil takový rozruch jako předchozí album Meantime srovnávané s Nevermind od Nirvany, ale díky solidní fanouškovské základně se dostal až na číslo 45 americké albové hitparády Billboard. Byla pro to optimální doba, nejzásadnější crossoverová kompliace Judgement Night vyšla jen pár měsíců před deskou s výjevem roztomilé dívkou z 50. let s košíkem květin na obalu.

Úderné, nakrátko střižené riffy, dizonantní kytara vytvářející zvukové stěny, řev střídaný melodickým zpěvem – rukopis čtyřčlenného tělesa zůstával stále na podobném půdorysu jako debutový šok Strap It On. Rozdíl byl v pestrosti aranží a větším akceptování rozmanitých vlivů. Page Hamilton propašoval na čtrnáctipísňové album jak prvky jazzu, tak blues. Vše ale halí pocit velkoměstské klaustrofobie, kterou nejlépe vystihuje vytí v songu Tic. Podobně streetově zní například i singl Biscuits For Smut.

Angažováním Roba Echeverrii (později například Biohazard), získala riffová rytmizace novou dimenzi, Helmet znějí jako z kopce se valící parní válec, který drtí vše, co se vlní u high-end věže či hýbe pod pódiem. Za geniální tah lze považovat angažování hiphopového producenta T-Raye. Chlapík zodpovědný za nejeden vinylový hit pro Def Jam a spolupracující mj. s Cypress Hill nebo Funkdoobiest vnesl do „hry" prvek většího důrazu na přiznané doby, čímž zpřístupnil noisovou smršť i mainstreamovému uchu. Své odvedl na dalším singlu Milquetoast i Butch Vig (Killdozer, Tad, Nirvana), takže úvodní song zfilmovaného komiksu The Crow mohl vesele rotovat na MTV.



Na desce je opravdu těžké najít slabší místo, i jazzový standard Dizzyho Gillespieho zní velmi přesvědčivě (než ho pohltí Hamiltonova svérázná noisová improvizace). Jde o jedno z výjimečných alb, která se stalo klasikou a zaslouží být označována za milník. Od roku 1994 vyšlo mnoho reprintů, ale žádný se zásadně neodchyluje od oficiální Interscope nahrávky. Snad jen verze, kterou vydal Tom Hazelmayer na Amphetamine Reptile ozdobená hned třemi(!) bonusy Thick, Pariah a Flushings.



Výroční turné k Betty nemine 11. 9. 2014 Prahu, Helmet by měli v první části setu odehrát celé album a pak hrát aktuální věci, pro které avizují datum vydání 2015. To však nemění nic na tom, že sestava Page Hamilton (vokály, kytara), Kyle Stevenson (bicí), Dan Beeman (doprovodná kytara), Dave Case (basa) zahraje původní bogdanovskou hip-hop hříčku The Silver Hawaiian. Těšíte se do Lucerna Music Baru jako blázni? My v Denim Heads celkem ano…

-Max Švarc-

Music Friday 4.7.2014: Cosmic Dead

Skotský Glasgow se jako hudební líheň osvědčil už tolikrát, že pokaždé, když se odtud objeví nová kapela, zpozorním. Tak se stalo i minulý rok před jejich dubnovým vystoupením v strahovském klubu007 se spřízeněnými Teeth of the Sea. Bohatá diskografie ve zmlsaných uších otevřela úplně novou éru poslouchání spacerocku, byl jsem okouzlen (ne)souhrou pulzujících nástrojů.

Tvůrčí zápal hoří už čtyři roky, po celou dobu efekty manipulující kapela ale nepřestává rozvíjet svojí bláznivě znějící vizi německého krautrocku, primitivní šedesátkové psychedelie a odkazu Hawkwind. Po celou dlouhou dobu i nahrává. Obskurní, nezřídka dvacetiminutové skladby vycházejí na všech myslitelných formátech (ne, na ozvučené válečky ještě nepronikli), většina věcí je ke slyšení na jejich bandcampovémprofilu anebo z nahrávek malého UK labelu Paradigms.

Žhavá novinka Easterfaust obsahující jednu trpělivě rozvíjenou kytarovou vizi rozdělenou do dvou oddílů, patří k introvertnějším nahrávkám. Vyhrávky jsou zde podřízeny nepsanému, ale slušně navíjecímu tempu/netempu. Sympatičtí vlasatí a vousatí experimentátoři zde z improvizační plochy přímo před vašima ušima odpreparují mocné sledy melodií, které rozeznáte vlastně jen tušením. Jako by se muzikantsví zanořilo do černé díry a odtud bylo vyzařováno zpět. Německý label Sound Of Cobra udělal s vydáním novinky dobře, fanoušci psychedelické avantgardy jsou z alba na větvi.

To byl ovšem před třemi lety i DamoSuzuki z Can, když skotská čtyřlenka improvizačně doprovázela na pódiu. Dost ale minulosti, příští středu se The Cosmic Dead předvedou opět na strahovskémkapci. Tentokrát s předkapelou LionelDixit od 19:30 a mnohem promakanějším „kosmickým" zvukem. A stejně jako minuly, i nyní se o tuto zábavu postaralo sdružení TJ Praha.

EASTERFAUST LINK ZDE.

-Max Švarc-

Music Friday 13.5. SCHOOLBOY Q

Při vyslovení Kalifornie si většina z vás představí slunečné pláže, opálené lidi a velmi pestrou květenu. Její otisk v hudebním světě je jedna velká brázda a to nemusíte poslouchat jen The Beach Boys anebo Jefferson Airplane. V 60. letech bylo v nejsvobodnější části USA nastartováno dokonce pověstné Léto lásky. Zkrátka země zaslíbená happeningům, jointům i extatickým stavům. A v neposlední řadě, což je nejdůležitější – jde o skutečnou kolébku psychedelické hudby!


O dvě desítky let později, když obrys květinových dětí z ranných graffiti vyprchal, jí znovu proslavili Cypress Hill. Parta vášnivých kuřáků skunku v čele s B-Realem dala kalifornské muzice nový impulz a společně s ikonickým 2Pacem (jako první z hudebníků to dotáhl na rozpohybovaný hologram!) postavili pomník repetivní a houpavé hudbě, při které boky rozhoupe i pověstný mrtvý. O správném načasování svědčí milióny prodaných desek i zástupy mládeže oblečené do trik s marihuanovým listem. Stačilo by, ale popkulturní kontext vše posunul dál. V nedávné době na pojem cali green zareagovali i legendární turborockeři Gluecifer písní Car Full Of Stash.




Láska k zvukomalebné produkci se však neomezuje jen na rockery. Dnešní jihozápad USA nabídl hudební šanci i dalšímu míšenci jehož občanské jméno Quincy Matthew Hanley laikům asi přiliš nenapoví. Velkopěstitel, producent a rapper v jedné osobě se třemi zásadnímu deskami Setbacks (2011), Habbits & Contradictions (2012) a nejčerstvější Oxymoron (2014) vypracoval na respektuhodného následníka tolik velebené LA školy. Zatímco předposlední deska spoléhala především na úzký kontakt s NY ikonou A$AP Rockym, nové album je sebevědomější a lépe reflektuje vzestupy a pády téměř třicetiletého taťky, který možná až příliš často sklouzává k pochybným konexím s podsvětím. Název protimluv vystihuje přesně rozpolcenost, kterou policií často konfrontovaný rapper prochází. Zvlášť, když otevřeně přiznává zkušenost s čerstvě zakoupenou zbraní i svéráznými „kulinářskými" postupy v tracku Hoover Street.




Návaznost na legendární hip hop oldskool nezakryje ani moderní a zvukově bohatší hudební produkce. Rytmy jsou repetivní, beat žene slova chrlící mašinu vpřed. Řetězce slovních spojení fungují sice nahodile, ale každá z nich mají podobu pohlednice ze špinavých ulic velkoměsta, kde je kolikrát útěk na hřbitov pro živé i mrtvé jedinou cestou jak se vyhnout neutěšené skutečnosti. I když cestu štrýtu občas nelemují jen hezké obrázky, čelit lze pokorou a láskou k drobným radostem, které život v nelítostné realitě nabízí. V tomto ohledu je Schoolboy Q přímo hypnotizující. Možná i díky tomu mu na kladně hodnoceném albu (Pitchfork udělil nadprůměrných 7.8 hvězdy!) hostuje člen Wu-Tang Clan Raekwon.


Z tohoto důvodu je logické, že doporučujeme jeho show 14. 5. 2014 v prostorech pražského klubu Roxy. O této party by se mohly totiž hned pozítří vyprávět legendy.

-Max Švarc-

Music Friday 7.4.2014 : Pontiak

Vždy přínosná spolupráce Silver Rocket: silver-rocket.org a TJ Praha: tjpraha.cz nese další plody. A v tomto případě opět lahůdku. Nechceme čekat až do pátku a proto máme Music Friday již dnes. 

PONTIAK (USA, Thrill Jockey)

support: KURAC (CZ)

16. dubna 2014

Praha – Klub 007 Strahov

Bratři Van, Jennings a Lain jsou tři předčasně plešatějící borci, který žijou na farmách ve Virginii, pěstujou zeleninu, vaří vlastní pivo a od roku 2004 hrajou v kapele, kterou pojmenovali Pontiak. Psychedelii, heavy riffy, jednoduchost a syrovost – všechno tohle a ještě spoustu dalších atributů ROCKOVÝ muziky do sebe Pontiak nasáli doslova jako houba. Jejich nový album „Innocence“ (vyšlo jako obvykle u Thrill Jockey) je strhující jízdou bez jedinýho slabšího místa: na zvuku kapely je takřka hmatatelný, že její členové jsou sourozenci – souhra bratří Carneyů jde za hranice muziky, tohle je společnej ŽIVOT se vším všudy!

„Pokud by jeden z nás v kapele skončil, Pontiak by to zabalili taky,“ říká na tohle téma Van Carney. „A jestli někdy máme ponorku? Vůbec ne. Snažíme se k věcem přistupovat pozitivně, jsme pravej opak dekadentního rockovýho přístupu. Ať už je to hudba, vaření piva nebo obdělávání půdy,“ dodává. Koncerty Pontiak jsou neopakovatelný, muzika maká na mimosmyslový úrovni, a z bratří Carneyů je cejtit zaujetí a radost. Bezpochyby jedna z nejzajímavějších kapel široko daleko, která si na nic nehraje a dělá „jen“ to, k čemu byla přírodou předurčená. Přijďte se podívat, Pontiak v Česku hrajou víc koncertů, v Praze se na 007 představí 16. dubna (tam rozhodně chybět nebudeme!), předkapelou budou Slezani Kurac a koncert pořádá Silver Rocket + Turbojugend Praha.

(text převzat od ÚV SSR)

Pontiak: brotherspontiak.com

Silver Rocket: silver-rocket.org

TJ Praha: tjpraha.cz

Pontiak v Česku:

15. dubna – Plzeň
16. dubna – Praha

17. dubna – Brno

18. dubna – Broumov

19. dubna – Břeclav

21. dubna – Ústí nad Labem

Music Friday 6.12.2013 - Girls Against Boys

Představit si alternativní rock poloviny 90. let bez Girls Against Boys není možné. Kapela, jejíž jádro utvořili koncem Reaganovy éry členové Soulside a Fugazi, během krátké doby vytvořila kompaktní zvukovou masu dvou bas, důrazných bicích a zastřené deklamace. Scott McCloud - frontman s vizáží sňatkového podvodníka byl na pódiích celého světa více než zdatným sekundantem Jona Spencera, Davida Yowa, ale dokonce i Davida Grohla. Důkaz? Přímo z archivu MTV:

Pomyslným vrcholem před odchodem k major labelu byla deska House Of GvsB, která potvrdila postavení následovníků The Jesus Lizard u labelu Touch 'nGo. Freakonica koketovala s tenkrát módním tanečním electro zvukem, ale stala se důvodem rozpadu. Následující léta až do vydání desky You Can't Fight What You Can't See (2002, Jade Tree) byla časem oddechu. O to větší překvapení připravila kapela skalním návratem v rámci koncertní série ATP2006 - Don't Look Back, kde přehráli klasiku Venus Luxury no. 1 Baby (1993). To samé zopakovali i v rámci 25. výročí založení Touch 'n Go Records.

Návrat GvsB do Prahy trval 13 let, ale Palác Akropolis měl možnost vidět čtveřici ve skvělé formě. Letos avizovaná pražská návštěva (do třetice všeho dobrého) vychází na 8. prosince (společně s nimi i Chokebore a Tomáš Palucha), přičemž kapela přiváží čerstvé EP The Ghost List. Ochutnávka (náladou asi nejvíc připomíná jiné EP Disco 666) má atributy, které na Girls Against Boys milujeme: přebuzený zvuk, drtivé linky a přidušený McCloudův hlas. Posuďte sami.

-Max Švarc-

Music Friday 8.11.2013 - Primal Scream

MUSIC FRIDAY: PRIMAL SCREAM

Primal Scream po pěti letech natočili svojí Apokalypsu! Důrazné basové linky, neurotická kytara, rotující záchvěv audiopsychózy, rozechvělý obraz zvukových krvinek Davida Holmese, tím zůstává deska po celé délce téměř sedmdesáti minut napínavou a kontrastní hrou kde psychedelii střídá gospelová odrhovačka. Pustíte si dvojku River Of Pain a odhalíte zvukovou Guernicu. Vzpomínky na EXTRMNTR vystřelují skrz Culturecide. Kráčíte cestou alba a jakoby náhodou objevujete nástrahy zákoutí, zátok, dominant, masivů i propastí. Dobrozdání letům 60. od prvních houpavých vln vystupuje do popředí jako pruhy na námořnickémtriku. Klip? Plný beznaděje.

Skoro každý namítne, že podobných desek trh nabízí povícero. Pravdou ale je, že Primal Scream dospěli v mistry opsáním nejdobrodružnější spirály v dějinách novodobé populární hudby, včetně rockově rašplovitého bonusu I Want You a City Slang. Sorry, Brouci!

PRIMAL SCREAM (UK) vystoupí dne 18. 11. 2013 v Lucerna Music Baru, předkapelou bude Niceland. Akce začíná v 19:30 h.

~Max Švarc~

Music Friday 18.10.2013 - Palehorse

Cestou hlukové transformace se vydala smečka londýňanů už před 13 lety. Sestava se v průběhu let měnila, nadšení pro šílený noise porcovaný zkreslenou basovou linkou zůstal. A protože v živé paměti zůstává výplachový sedmičkový set Trencher z dubna 2007, kdy pekelný casio-grind-core rozšmelcoval na padrť představy publika o písňových strukturách, potěší fakt, že jako poslední akvizice Palehorse posílil tahoun Mark Dicker. Ten svojí šílenou vizi rozvíjí dál, jen ho už neobklopují hystericky třeštící nájezdy zběsilé rytmické sekce, ale spíš ho polyká sludgeově se valící aura spolubojovníků v nástrojích.

Aktuální deska Harm Starts Here(2013) podává důkaz, že obskurní zvuk psychopatických fanoušků noisů není jen reliktem minulosti, kdy v polovině 90. let vládli Today Is The Day nebo Man Is The Bastard. Dokonale valící se duo bas, kolapsující bicí a nepopsatelný hrdelní projev evokují předpeklí anebo alespoň hodně pomalé martyrium. Delirický stav hudby však funguje trochu jako katalyzátor pocitů, je v tom více opravdového než přílišně uměleckých eskapádách současné shockwave generace (výjimku tvoří třeba mladá česká parta DROM). Ben, John, Nikolai, James a Mark se psychicky obnažují až pod kůži, přesto neztrácejí nadhled a typický britský humor. Důkazem budiž jejich promofotky. Ehm, promofotky...

Hlubší pohled na jejich oficiální stránky způsobí neznalcům kulturní šok. Obaly nosičů nabízející těžko popsatelnou směs new age, náboženských motivů anebo rozmazané fotky nočních ulic. Jde o tezi antihudebního a naprosto nekonečně hlubokého otročení hlukovému hájemství. Prosté řeč převodníku chaosu do strukturovaného bordelu. Palehorse nabízejí víc než pohodovou show, jsou intenzivní a veškerá jejich snaha je v samé podstatě očistná. Jsou otroky vlastní lásky k hluchotě, a jsem si jist, že budou stejně šťastní, když do tohoto, chomoutu pokleknete i vy v neděli 20. října 2013 s kluky z TJ Praha.

Pomoc vám v tom může i předkapela, kterou nelze z pohledu dlouholetého AmRep fanouška nemilovat, totiž Lyssa.

~Job~

Music Friday - Residual Echoes

Residual Echoes je projekt chlapíka z Kalifornie, který se jmenuje Alan Payne a na každou desku, resp. v každém období vývoje se obklopuje jinou partou lidí. To má samozřejmě velký vliv na zvuk i celkové pojetí hudby, kterou Residual Echoes produkují.

4.července je pro některé Američany důležité datum, pro něktré neznamená vůbec nic, ale pro Adama je to datum, kdy v roce 2003 odehráli Residual Echoes svůj první koncert. Stalo se tak po dvou týdnech zkoušení, takže koncert byl jistě zajímavý. RE pak hráli ještě několikrát v tomto malém domku (The Cube) v městečku Santa Cruz. Santa Cruz je, mimochodem, známo jako město masových vrahů. Zda to má na RE nějaký vliv, se můžeme jen domnívat, popř. se přesvědčit v úterý 17.9.2013 na pražské Sedmičce. Nás to určitě zajímá už jen z toho důvodu, že RE jsou poprvé ve své desetileté historii na turné po Evropě.




Mezi hudební vlivy, které Adam vyjmeoval v jednom rozhovoru můžeme najít stejnou všehochuť jako na jeho deskách: Brian Eno, Beatles, Ramones, Black Flag, Hawkind, Velvet Underground, ale také ostrovní shoe-gaze a nelze zapomenout na Stoogees. Takže v kostce zajímavá hudba posledních 50 let..



Pokud byste chtěli zjistit jak široký je záběr RE, podívejte se na jejich Bandcamp. Je zde přehršel materiálů ze všech tvůrčích období kapely. Jako velký kontrast bychom doporučili např.desku California a třeba Dead Head. Lze jistě najít společné prvky, ale celkově jsou desky tak odlišné jak je to jen možné. I to nás naplňuje zvědavostí a těšíme se co Adam se svými souputniky předvede naživo.



Zapiš si a přijď: Klub 007, Praha, 17.9.2013, předkapelou je "drsný garážový folk" Unkilled Worker Machine. To vše pod taktovkou TJ Praha !!

Music Friday 9.6.2013: My Bloody Valentine - m b v

Málokterá hudební formace dokázala tak zásadním způsobem promluvit do hudební historie právě jako irští MyBloody Valentine. Na jednom z největších skvostů 90. let Loveless(1991) se pracovalo bezmála dva roky (sám kapelník tvrdil, že jí nahraje během pěti dnů), přestože málem znamenala bankrot pro nezávislou firmu Creation. Šílený Kevin však stvořil milník nejenom shoegaze vlny, ale také pevnou stopu pro všechny následovníky, kterým učarovalo tremolo anebo obrovské panely plné krabiček zkreslujících zvuk. Halucinogenní opar celého opus magnum je skvěle rozeznatelné na obou singlech When You Sleep i Only Shallow.

Trvalo dlouhých deset let než se kapela po rozpadu v roce 1997 opět obnovila a dalších šest let než vyšlo album m b v. Dnes je však nad slunce jasnější, že prolnutí éry první desky Isn'tAnything a pozdějších vlivů folkbluesové a taneční hudby přineslo sluchově podivuhodné plody, kterým se na této planetě těžko co vyrovná. Vlastně to ani příliš nepřekvapuje... Puntičkářský KevinShields, který volný bezkapelní trávil čas mj. účastí na desce XTRMNTR od Primal Scream anebo v kapele J Mascise The Fog, jde za svými vizemi zcela nekompromisně. Je moc dobře, že čerstvý padesátním obdařený darem skládat zcela protilehlé elementy kytarové hudby a jejich snové formy vyplňovat pouze útržky melodií, věčnou přítomností distortion vazeb a offbeatových rytmů vystoupí se svým ansámblem 10. června 2013 v Divadle Archa. Těšíme se!

~Job~

Music Friday 24.5. - Mudhoney + Gnu

Přestože pojem grunge se dnes používá spíš jako pejorativní označení, tak už ve chvíli uvedení celovečerního filmu Hype! (1996) bylo jasné, že s touto škatulkou mají nejvíce společného seattleští Mudhoney. Nadhled, vtip, ale především poctivě odehraný mix neandrtálského blues a punk/hc/rocku, to vše jsou ingredience stylu, který sice celosvětově proslavila Nirvana, ale faktickými „vynálezci" zůstala čtveřice vlasatých chlápků pojmenovaných podle kultovního filmu Russe Meyera. Deska Mudhoney (1989) definovala žánr, zabodovala v britských žebřících a otevřela pandořinu skříňku hlukové devastace, na které se pak všichni chtěli povozit, ale málokdo to zvládl se stejnou ctí. Čtvrtstoletí s Mudhoney skvěle zachycuje dokument I'm Now: The Story of Mudhoney. Fantasticky nakoplá, energií překypující kapela se vrací se svojí živou a neutuchající energií na česká pódia právě příští středu.

Výjimečná událost si žádá i výjimečné předskokany, kterými budou hodkovičtí Gnu. Kapela, která hraje jen o čtyři roky méně než praotci grunge, se na koncert evidentní těší, což je patrné z twitter účtu @AranEpochal. Doporučujeme projít kompletní diskografii , každá jedna z desek vydaná v rozmezí let 1999 až 2007 má své místo v rockové síni slávy.

-Job-

Music Friday: Danava & Lecherous Gaze & Stargazer

Předpoklady ohledně rokenrolu se za nekonečně dlouhou dobu jeho existence změnili jen minimálně. Jde o muziku, která tě nejvíc baví ve společnosti démona alkoholu, muziku, která ti otvírá (nejenom) srdce mnoha žen a kterou ostatní lidi nepřestávají vnímat jako nevyslovenou přízeň jeho majestátu Satanovi. Dvě kapely, které míří v neděli 28. 4. 2013 potvrzují, že pojem r 'n' r není zdaleka vyprázněný. Portlandská stálice Danava má na kontě nejenom tři dlouhohrající desky na Kemado Records (Saviours, O'Death, The Sword), ale také nezadržitelný apetit co se rockové progrese týká. Jejich výpravy do minulosti nepotřebují ani legendu, při poslechu posledního počinu HemisphereOf Shadow (2011) se totiž kromě barokní vážné hudby přistihnete při stopování sólíček jako jste zažili u Accept anebo se nacháte školit bubácky znějícími riffy jak od strýčka Iommiho ve stínu pouštní stoner bouře. Zážitek umocňuje pulzující rytmika s častými sóly a nesmírně vynalézavé kličky kytary nového člena Andrewa Forgashe. Živě znějící studiová nahrávka slibuje mnohé i během show, o čemž jsme už měli možnost se přesvědčit 14. září 2011.

Druhou rukou spolehlivě odsýpajícího mejdanu by měli být LecherousGaze (bývalí Annihilation Time). Z čelní srážky MC5 a Steppenwolf se vyrýsoval hard rock zemité příchuti. To si samozřejmě říká o oblečení slavnostních džísek a podstoupení nekonečného přívalu pivního moku, který díky mocnému souboji dvou grilovacích škol (jedné vegetariánské a druhé masové) bude jistě i kulinářským zážitkem. Český, jak se říká bigbít, tentokrát zareprezentují Stargazer vedení známým expertem přes výbušnou kytarovou hru, mistrem Hadjim (Rány těla). Na kopci to pod patronací TJPraha bude v neděli 28. 4. 2013 dupat už od 18:30, kdy Stargazer zahrají akusticky na schodišti před legendární Sedmičkou.

-Job-

Music Friday - The Cosmic Dead 16.4.2013

Srdci, ani hudebním preferencím neporučíš. A to je možná důvod, proč si tolik lidí notuje s partou hudebních experimentátorů z Glasgow, která víří proudy hudebních vibrací už celé roky. Primární vliv krautrocku, psychedelie a space rocku je přiznaný v půném důsledku už na debutu Psychonaut. Ten plyne vlastním tempem, jehož rytmické textury lemuje ornamentální práce kytar a nešizené porce pulzující basy. Dál slovu především emocionální vytržení, které udrží člověka v pozornosti i po dobu neuvěřitelných desítek minut.

Tento šamanský přístup není pro současnou britskou hudbu natolik překvapivý (vzpomeňte na Gnod či Dwellings, spíše se stává očistným proudem působícím v kontrastu k psychrockovému populáru řinoucího se z online stránek děsících tagy jako post-rock anebo garage rock 'n roll. Pětičlenná sestava uměla ještě nedávno poměrně dobře ztěžknout až na hranici industriální hustoty, ale poslední ípíčka koketují spíše s new age a ambientem. V tomto ohledu zlomovou nahrávkou byla třípísňová kolekce TheExalted King kde se tok hudby spomaluje a nechává vyniknout kosmickým vibracím obsaženým nejenom v psylocibních houbách.

Od The Doors se postupně přesouváme až k tradici Spacemen 3 a pak opět zpět do sféry vlivu zvukových manter z archetypální šroubovice pohlcující sebe samu. Koncerty TheCosmic Dead jsou nepřetržitým tokem zrcadlených informací, kde se můžete stejně tak dobře najít jako ztratit. Dnes, 16.4., tedy dobře poslouchejte, začínáme stylově v sedm večer na Sedmičce pod patronací TJPraha. Předkapelou je další nepřehlédnutelná veličina jménem TeethOf The Sea. Doražte včas!

-Job-

Music Friday - Golden Void

Mít slabost pro retro, žít ve Frisku a ještě se pojmenovat podle hymny Hawkwind může znamenat jen jediné - FANATISMUS. GoldenVoid vedení kytarovým instinktem Isaiaha Mitchella (také Earthless) jsou ideální kapelou do rozbouřených vln nejednoznačné současnosti. I přes inspiraci psychedelicým oparem ranných sedmdesátek cítíte pečeť jedinečnosti vřelého, ale přesto zastřeného hlasu, neklidné basy, bubenických eskapád a především všezkreslujících ploch kláves. Na rozdíl od stájových kolegů Pontiak anebo Arbouretum, jde však o mnohem výbušnější směs, která exploduje v každé ze sedmi skladeb stejnojmenné loňské desky na ThrillJockey. Pokud máte zbožňujete kytarový rock (nebo roll?) v deluxe balení a kapely z Bay Area, pak si jen stěží necháte ujít pondělní koncert v režii TJPraha! 

-Job-

Music Friday 8.3.2013 - La Otracina

Deset let pobytu na poli psychedelického, chvílema až progrockového šílenství dělá z tříčlenného souboru výjimečné těleso. Za brilantní souhrou hledejte především matematicky přesného bubeníka (a zakladatele) AdamaKrineye (mj. Nebula), jehož bubenické eskapády nutí Bonhama levitovat v rakvi. Za jeho najazzlým zpěvem se vrší mystické textové metafory a vliv zapomenutých obskurních artrockových formací 70. let, ale například i seattleského skvostu VoodooGearshift.

Zatímco na předchozích deskách/EP's/singlech The Risk Of Gravitation, Tonal Ellipse Of The One, Blood Moon Riders, Beyond The Smoke, Reality Has Got To Die, Space Metal vol. 1 a Skyblazer se virtuozita členů třpitila nezřídka na desetiminutových plochách, s posledním ípíčkem The Aquarian Wind došlo k zlomu. Klasická i studiová sestava (doplněná o basáka Briana Murpheye a kytaristu Alana Rigoletta) se víc semkla a výtvořila pětipísňový komplet bez hluchého místa. Vyhrávky jsou střídmé, melodie čitelnější a co je podstatné, i lépe zapamatovatelné.

To podstatné ale je, že LaOtracina funguje naživo jako velepřesvědčivý hudební generátor, jehož vystoupení jsou uhrančivá až povznášející především v menších klubech formátu 007 Strahov. A právě tam měli 19. března vystoupit společně s italskou squadrou PaterNambrot. 
Pod záštitou TJ Praha! Bohužel, koncert se nekoná!!

-Job-

Music Friday 22.2.2013 - HEPA/TITUS - Follow Me LP

Velmi nehezký název Žloutenka poznamenal vznik experimentální kapely Kevina Rutmanise (ex-Cows, ex-Melvins, ex-Tomahawk), jehož první samostatný projekt dostal kontury až v roce 2010 ku příležitosti společného singlu s HaloOf Flies v limitované sedmipalcové edici 100 ks na AmRepu. V té době už byla ke stažení osmipísničková nahrávka v MP3, které předznamenala čtyřkazetový (!) komplet The Giving Brain Vol. 1 z předloňského roku. Zatímco posluchačská obec jak zhypnotizována prosazuje nadvládu vinylu, Kevin předsudky vůči typům formátu netrpí. Stejně netradičně chápe avantgardu na pomezí elektroniky a klasického analogového hluku, jak je patrné z úvodu, a vlastně i celého klipu 204th Street Gang...

Návaznost na tvorbu domovských (dodnes nedoceněných) Cows potvrzují sureálné texty, nebo spíše koláže promíchané s deklamovanými texty. Dalším poznávacím znakem jsou intra u všech devíti nahrávek na limitované rudě vinylové dvousetkusové, ručně číslované edici. Dvanáctipalec vyšel v sobotu 26. ledna 2013. Kdo by byl pomyslel, že label, který formálně ukončil činnost na sklonku roku 1998 bude vydávat o patnáct let později takové skvosty? Obal má na svědomí samozřejmě sám pan vydavatel a art director Tom Hazelmayer.

Kevinovi, jak se zdá, se ještě po čtvrtstoletí aktivního muzikantství zdaleka nezprotivilo ani živé hraní. Na podzim Hepa/Titus zahrál jako support před Melvins Lite (které mimochodem uvidíme 3. května 2013 v Matrixu) v Las Vegas a Los Angeles. Zatím se nejedná o žádné větší akce, ale kdo ví? Pokud to půjde šílenému basákovi a spol. stejně dobře jako v klubu Hollywood Forever, je možné, že se dočká i evropské publikum. V tuzemsku by jistě chladným nezůstalo hned několik promotérských kolektivů, na to dám krk.

-Job-

Music Friday 15.2.2012 - Dinosaur Jr.

DINOSAUR JR. – I BET ON SKY (2012, JAGJAGUWAR)

Loňské elpíčko nabízí melodickou pestrost, kterou prohlubuje po tři desítky let jedna z nejpodivuhodnějších alternativně rockových formací všech dob –Dinosaur Jr. Úvodní Don't Pretend You Didn't Know připomíná ohlédnutí za košatostí hity nabité Where You Been včetně klávesového podkresu. Hřejivé odstíny na většině materiálu oddělují surově vedené basové linky a tradiční poznávací kategorii Dino: distortion v polohách ON/OFF. V trojbloku Almost Fare/Stick A Toe In/Rude stojí odrazový můstek k pochopení geniality Barlowova písničkářství, každou z věcí se táhle smířlivý tón sounáležitosti. Ano, Lou vrací do znovuobnovené kapely léta trávená cizelováním Sebadoh! Fúzní energie dvouhlavého skladatelského reaktoru pak získává na důrazu po rozpustilé wah-wah piruetě I Know It Oh So Well. 

V Pierce Of Morning Rain šlápne trio na pedál a pustí se cestou známou spíše jako agresivní podkres z počítačových her. Z této nahrávky prší jen pohoda, což potvrzuje v tracklistu předposlední melopunkový výlet za The Clash a závěrečně rozmáchlé a sóly prošpikované See It On Your Side.

Dinosaur Jr. vystoupí ve společnosti Chrise Brokawa 18. února 2013 v Lucerna Music Baru od 20 h. My tam budeme.

-Job-

Music Friday 8.2.2013 - Conan

Druhý dlouhohrající počin “Monnos” (Burning World Records, 2012) Liverpoolských CONAN nápadně navazuje tam, kde debut “Horseback Battle Hammer” (Throne Records, 2010) dohrál - je to masivní stěna zvuku obřích rozměrů, která se tříští na kusy a hravě rozmetá vše živé i mrtvé bez vyjímky. Jon Davis (kytara a zpěv), Phil Coumbe (base a zpěv) a Paul O’Neil (bicí) jsou tři válečníci na bitevních koních spoutaní zbrojí obrovské váhy, až se kopyta boří hluboko do tvrdé, krví stoletých válek zbrocené, země.
Ano přátelé, CONAN je ničivý DOOM METAL těch nejvyšších kvalit, dlouho nevídaných kvalit.  CONAN objevil jak optimálně zesílit zvuk kytar, jak dát strunám ten brutálně těžký tón. Žádné ústupky, žádné hýčkání, masivní útok, plíživá krutost, přímá zteč! Pokud mělo kdy dojít k renezanci tohoto žánru, děje se tak právě teď a jsou u toho Angličani!

Jako aperitiv se bude podávat jedovatá PUSTINA (Banán, Honza Tomáš, Žrout - Lahar, Balaclava, Thema 11, Mother) - pekelníci tůrující nekompromisní blackovou smršť s vlastní vizí smutných zítřků. Dnes, ve dnech vyčpělého black metalu s nekvalitním malováním, září trio PUSTINA víc než Betlémská hvězda v Judeji. Špinavé vály prvního dema “Nářek větrů”, “Konec”, “Věčná mlha” atp. rozjasní mrzké dny každé živé tak obživlé bytosti.

To vše ve čtvrtek 14.2. na svátek Sv. Valentýna v pražském Klubu 007.
Zamilované páry budou u vstupu náležitě odměněny.

Vstup: 180,- Kč

http://www.hailconan.com/
http://conan-conan.bandcamp.com/
http://tjpraha.cz/

Vlad z TJ Praha zpracoval zajímavý rozhovor o kytarách, aparatuře, ale i fotbalu:

To je bez diskuze. Rakety i Gandalf šedý snad prominou, tohle jaro vám ale někdo těžko naservíruje víc. A byla by škoda vynechat předkrm. I když předkrm. Před deseti měsíci o nich vědělo jenom pár fajnšmekrů. Jo, je to přesně deset měsíců, co poprvé opustili s aparátem ostrovy a zahráli na starym kontinentu. Byl to rovnou slavnej Roadburn na speciální pozvání Voivod a pa to šlo neuvěřitelnou rychlostí. Deska vyprodaná za dva týdny ( na polovině turné jim prej zbyly jenom xxl trika) , velkej koncert se Sleep v Oslu a hlavně samá chvála a plácání po ramenou. Doom/Stoner liverpoolské trio Conan to tu chce pokosit na svátek zamilovanejch. Než tedy vyrazíte 14.2. se svojí láskou zavěšení do sebe směr Strahov, přijde určitě vhod pár odpovědí převzatých z rozhovorů, které zpěvák Jon Davis dal vloni několika magazínům.

Roadburn

Na Roadburnu jste v roce 2012 hráli poprvé mimo Británii a Irsko. Jaký to bylo?

Jon: Roadburn byl doopravdy první koncert na pevnině. Můžu k tomu říct, že to byl můj největší zážitek vůbec. Přijeli jsme na místo a hned jsme potkali ředitele festivalu jak si jde jen tak kolem. Jak tak kecáme, jde kolem Wino ( Saint Vitus, Shrinebuilder). Producent nám předal lístky, tak si to valíme dovnitř a srazíme se rovnou s Mikem Egintonem (Earthless) a pak ještě Matt Pike (Sleep, High on Fire). Sem si připadal jako v epizodě Simpsonů o neznámé britské kapele, která teď bydlí s kapelama, který do tý doby akorát tak denně poslouchala.

Monnos

Jsi spokojený s tím, jak to jde s novým albem Monnos? Zní to tak, jak jste chtěli?

Jon: Jo, zní to přesně tak. Na rovinu, když jsme šli do studia, neměli jsme o tom moc představu. Chris Fielding je producentem všech našich nahrávek a my mu věříme, že to nakonec bude znít jako Conan. Monnos jsme nahráli za pět dní a znělo to skvěle. Jenže pak to smíchal ještě James Plotkin (Isis, Earth, Sunn), vytáhl ty svoje kouzla a je z toho ten úžasnej ultra-heavy zvuk. Jsem překvapenej jakej to byl rozdíl. On tomu dal ten správnej zvuk, doopravdy hodně heavy, navíc strašidelnej a nakřáplej zároveň.

V Conan jsme všichni tak trochu pitomci do zvuku. Jsme tedy doopravdy posedlí tím, mít správnej zvuk kytary i basy. Hrajeme stále na stejný aparát a na struny, které moc kapel nepoužívá.

V tomhle jsme blázni.

Jak to, že se album prodalo tak brzy?

Jon: Burning World Records měli nějaké předobjednávky a napoprvé nechali vytlačit 500 vinylů. Za dva týdny to bylo pryč. Měli jsme ještě několik svých kopií. Jenže ty byly pryč po čtyřech dnech turné. Byly jsme z toho dost překvapený.

Koncerty

Vyplatí se bejt tak nekompromisní na svoje vybavení?

Každá kapela, která si koupí všechno od firmy Marshall, bude mít vždycky už jenom marshallovskej zvuk. Když na to chceš jít jinak, musíš do svý výbavy zapojit taky představivost a kreativitu. Ještě než se o Conan začal svět zajímat, byl už jsem fanatik ohledně toho, jakou mám kytaru, pedály nebo zesilovač. S mým snímačem můžu hrát na podladěnou kytaru a přitom to zároveň zní čistě.

To je u metalu, kterej hrajete vy, trochu problém, ne?

Kapely jako Sleep, High on Fire, Slomatics, Fu Manchu budou vždycky mít dobrej aparát. Když jdu na koncert, stačí mi se podívat na desku s pedálama a hned vím, kdo bude hrát. Když budou mít podivný krabičky, který nikdo nezná, zřejmě si je sami vyrobili a vy se můžete těšit na zvuk, který jste ještě neslyšeli.

Je důležitý mít na koncertech stejně kvalitní zvuk jako ve studiu. Jsem dost kritickej k těm, co nehrajou na pořádnej aparát. Ve studiu se obtěžujou s vybavením, který jim zajistí doopravdy dobrej zvuk. Pak se na ně jdete podívat na koncert a očekáváte podobnej zážitek jako při poslechu desky. Jenže na ty ubohý mašiny to už pak tak nezahrajou.

To je ostuda.

Kytara

Jaká je tvoje oblíbená kytara?

Jon: Teď mám dvě kytary. Tu oblíbenější vyrobila japonská značka El Maya. Co jsem se ale doslechl, továrnu v osmdesátých letech zničilo zemětřesení. Mám model EM-1100. Je vyrobenej ze dřeva, který už se dnes nesmí používat.

Fotbal (kdyby byla Apačka na vážkách)

A nejdůležitější otázka na závěr. Reds nebo Toffees?

Vyrostl jsem přímo u Goodison Park a děda mě bral na zápasy odmalička. Za to mu moc děkuju a samozřejmě zůstávám fanouškem Evertonu.  

Malý vzorek z produkce Conan zde. Dovolujeme si však upozornit, že v klubu 007 je díky místním zvukovým mistrům NEUVĚŘITELNĚ dobrý zvuk.

Music Friday - E.D.Sedgwick

Co se týká pracovitosti v hudební oblasti, léta platil za konstantu James Brown. Neuvěřitelnou zarputilost ovšem předvádí i odchovanci D.C. scény kolem labelu Dischord. I když zlatá éra přelomu 80. a 90. let, kdy vládli Fugazi, The Nation of Ulysses, Lungfish a Circus Lupus jsou minulostí, do dnes vlajku hudební nezávislosti a poctivého tvůrčím duchem poznamenaného řemeslna drží například Justin Moyer (El Guapo, Supersystem, Antelope a E. D. Sedgwick). Ten je nejenom příkladným tahounem, ale také výborným glosátorem, který píše například do slavného The Washington Post. 

Aktuální deska We Wear White je skvělou ukázkou stylového mixu funku, diska, garážového zvuku, i toho co máme rádi na strohé lokální scéně hlavního města USA. Ideální ukázkou zábavného eklektismu je „singl" He's The One.

Doporučujeme proto navštívit společný koncert E. D. Sedgwick (www.ediesedgwick) a Crime (DE) 2. prosince 2012 v klubu 007 Strahov!

Pozval: Job